Bohumil Doležal - jeho vlastní terminologií řečeno, před časem odsunutý z MF Dnes na server Lidovky.cz (byl to odsun sametový, jeho možnost dále psát zůstala netknuta) – se opět po čase obšírněji věnuje mé osobě. Praví, že většina návrhů, s kterými jsem kdy přišel, byly návrhy nevěcné a neslušné. Potěšilo mne to, alespoň některé konstanty v dnešním pohyblivém světě zůstávají zachovány, v tomto případě Doležalovo hodnocení na mou adresu.

Tentokrát mě však nepranýřuje za postoj k sudetským Němcům, ale má na mysli můj údajný nápad podmínit schválení lisabonské smlouvy v Parlamentu předchozím schválením radarových smluv tamtéž (takto jsem to sice nikdy neformuloval, ale budiž). Zdá se ovšem, že přesně nepochopil, o co se jedná. Bůhvíproč píše, že tak by byla EU zatažena do vnitropolitického boje v ČR a že by takto musela dát placet k uzavírání bilaterálních smluv mezi svými členy a jinými státy. Ani jedno z toho neodpovídá skutečnosti. Nepochybnou skutečností naproti tomu je, že lisabonská smlouva i radarová základna spolu souvisí.

Lisabonská smlouva je zatím posledním výronem snahy evropských mocností pojistit si své postavení i v rozšířené a rozmělněné EU. Proto země jako např. Německo touto smlouvou zvyšují svou váhu uvnitř EU, zatímco země jako např. ČR výrazně ztrácejí. To vše v situaci, kdy sílí evropský antiamerikanismus a EU (či alespoň její vlivní členové) pořádají nové námluvy s Ruskem. Najednou se objevuje možnost vykompenzovat alespoň částečně naše předpokládané ztráty instalací technického zařízení, které přinese politický zisk - posílí atlantickou vazbu ve středoevropském prostoru, zvýší naši politickou váhu a rozšíří náš manévrovací prostor i schopnost odolávat vnějším tlakům. Proto jsou nová smlouva o EU i smlouvy o radaru dvěma stranami téže mince a proto by bylo účelné minimálně je projednávat v Parlamentu společně, protože pak tato souvislost vyjde ještě více najevo a snáze si jí povšimne alespoň část doposud inertní veřejnosti (nehovořím o těch odpůrcích, kteří jsou schopni činit ahistorickou a nevkusnou paralelu mezi radarovou základnou a sovětskou okupací). Je s podivem, že takovému zastánci základny jako je Doležal, tyto jednoduché skutečnosti unikají.

Autor je poslanec Evropského parlamentu za ODS