Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Je to problém nejen české politiky, ale veškeré politiky založené na nutnosti tvorby koalic. Koalic, které jsou obvykle nesourodé a existují jen proto, aby byla vytvořena jistá většina v zákonodárném sboru a aby mohly politické strany vládnout občanům (3. pád). Je to logický důsledek nesmyslného volebního systému, vytvořeného jen proto, ať si říká kdo chce co chce, aby"nevládla jedna strana, ale více stran". Je to samozřejmě nesmysl. Jedna strana, vzešlá z voleb, ta vítězná, by vládnout měla, jinak samy volby postrádají smysl. A přesně k tomu u nás dochází vinou nesmyslného volebního zákona a špatné ústavy. Vítěz voleb vládnout nemusí a existuje možnost, jak obejít vůli voličů a nastolit vládu a moc někoho jiného než vítěze voleb. Jde zase jen o tu "chytrou" horákyni. Něco takového ovšem nikdy nemůže efektivně fungovat a také to nikdy nefunguje.

Čechu, vítězem voleb je ten, kdo dokáže pro svou vládu vyjednat většinovou podporu v zastupitelském orgánu. Záleží tedy nejen na počtu získaných hlasů, ale i na schopnosti se dohodnout.

Autista, který získá nejvíce hlasů ale jeho schopnost dohody je nulová, samozřejmě vládnout nemůže. Ledaže by získal 51%, ale tak zoufalý náš národ není aby něco takového umožnil.

Volební zákon a Ústavu považuji naopak za velmi dobré. Pokud máte odlišný názor, máte plné právo ve volbách volit subjekty, které navrhují změnu. Až vás bude více než 50%, můžete Ústavu změnit.

Volební zákon IMHO není dobrý, mohl by být i lepší. Hlavně v tom, že ve většinovém volebním systému volíte konkrétního člověka (i když obvykle člena nějaké strany, ale podmínkou to není), což je lepší, než sáhodlouhá kandidátní listina ve větším volebním okrsku. A následující jasnější zodpovědnost za vládnutí, v koalicích poměrného volebního systému dost rozplizlá.

A k čemu je vlastně dobré mít svého jednoho zvoleného zástupce ve dvousetčlenném sboru? Co zvládne jeden proti stodevadesátidevíti? Kde pak máte zodpovědnost za vládnutí?

Volit stranu s jasným zaměřením a ještě si v ní vybírat konkrétní osoby považuju za přehlednější.

Pan Diviš zde asi nehovoří o jednom zástupci v dvousetčlenném sboru, ale o dvěstě zástupcích, volených do toho sboru tak jak probíhají třeba volby do senátu. Obecně většinový, dvoukolový volební systém. To jsou totiž volby a ne odsouhlasování kandidátů politických stran - jejich zástupců, nikoliv zástupců občanů, jako je tomu dnes, stejně jako tomu bylo u "voleb" před listopadem 1989.

Pro PS bych dával přednost jednokolovému.

Dvěstě zástupců je mi k ničemu. Můj zvolený bude jen jeden a ten toho proti 199 zbývajícím mnoho nezmůže. A to jen v případě, že můj kandidát bude zvolen. Pokud ne, nebudu mít zastoupení žádné.

Zase omyl. Zvolený neví, pro koho jste hlasoval. Když za ním přijdete jako volič z jeho okrsku a s nějakým požadavkem, je větší pravděpodobnost, že se vám bbude snažit vyhovět, zvláště, když nebudete sám, ale třeba s nějakou peticí s mnoha podpisy. A nikde není řečeno, že by musel být sám proti 199. Ty požadavky jsou v různých obvodech takřka totožné.

Zvolený bude zastávat postoj, který měl před volbami. Pokud to nebude můj kandidát, tak bude odlišný od toho mého. Takže k ničemu.

Nemám tohle binární uvažování.