A možná nejen česká, netroufám si osočit jiné státy či národy, že podobnými tradicemi nedisponují. Dění okolo pirátské strany a jejího odcházení z vlády bylo zahájeno (údajně) překvapivým odvoláním Ivana Bartoše ze dvou křesel (jedno je křeslo ministra, druhé místopředsedy vlády). Tento krok Petra Fialy, národem dlouho požadovaný a očekávaný, je ze strany pirátské partaje a jejích příznivců (všech čtyř nebo pěti, nebo kolik jich Pirátům zbylo) vydáván za podlý čin, téměř zradu. I řada novinářů se nechala slyšet, že takto se k odvolání člověka odpovědného za zpackaný projekt digitálního stavebního řízení přistupovat nemělo. Že to bylo od Petra Fialy nečestné a nesportovní.

Chvíli to vypadalo, jako kdyby byla vláda něco jako klub Rychlých Šípů a kdo v něm chce být, musí se chovat tak, aby vedle něj i Mirek Dušín vypadal jako prolhaný padouch.

Jenomže – ono to tak není. Politika je plná zákulisních pletich a podrazů, skoro by se dalo říci, že je na nich založena. Ne nadarmo říkával Miloš Zeman, ještě jako premiér, že slovo nepřítel se stupňuje takto: nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner. Netuším, jestli byl autorem toho výroku, nebo jen použil citát nějakého jiného politika, ale popsal politickou realitu přesně. Pamatujete ještě vládu ve složení ODS, ODA, KDU-ČSL? V té době vznikl jiný výrok – jméno hada na tři písmena: Lux (pro později narozené, jednalo se o předsedu lidovců).

Vzájemné půtky a podrazy mezi koaličními partnery sledujeme od chvíle, kdy se po prvních svobodných volbách v tehdejší ještě stále ČSSR dostalo do parlamentu více politických strany, než jsme byli zvyklí z jednotné kandidátky Národní fronty. Ale tato tradice je mnohem starší, sahá až k samotným počátkům českého státu, tedy do dob Velké Moravy.

Jistě si ze školy ještě pamatujete pověst o třech prutech knížete Svatopluka. V krátkosti – kníže Svatopluk si měl zavolat své tři syny a každému z nich dát jeden prut z požadavkem, aby jej zlomil. Když tak učinili, měl jim dát tři pruty svázané k sobě, aby zlomili i je. To se jim už nepodařilo a Svatopluk jim měl takto názorně demonstrovat, že mají držet při sobě, aby společně odolali nepřátelům.

Jenomže – jaká byla historická skutečnost? Když tedy opomeneme fakt, že Svatopluk měl patrně pouze dva syny a ne tři (i když kdo ví, tehdy mohl mít vlivný šlechtic se svými konkubínami mnoho dětí), jakoupak loajalitu prokázal samotný Svatopluk ke svému strýci Rostislavovi, který mu potvrdil jako léno Nitranské knížectví? (Jedná se o toho samého Rostislava, který na Moravu pozval politicko-náboženskou misi Cyrila a Metoděje). Vypověděl mu poslušnost, zajal jej a vydal do rukou východofranckého krále Ludvíka Němce. Ten Rostislava nechal oslepit a uvěznit. (Další vzájemné podrazy Svatopluka a Ludvíka Němce jsou skutečnou pokladnicí inspirace pro české politické dějiny, přebíhání z jedné strany barikády na druhou ovšem nakonec skončilo vládou Svatopluka nad celou Moravou).

Takže žádné spojené pruty, žádné držení při sobě proti společnému nepříteli, ale naopak zrada, spojení se s nepřítelem a využití nepřítele k tomu, aby získal moc sám pro sebe.

A toto se stalo v samých začátcích české státnosti. Současní politici mají na co navazovat, jen se již, vzhledem ke změkčilosti současné civilizace, nepoužívá tak často oslepování či kastrace politických konkurentů (přestože se zástupci a zástupkyně Pirátů chovají, jako kdyby se jim přesně toto stalo).

Ve chvíli, kdy píši tento text, není známo, jaké vyústění bude celá taškařice okolo pirátského odcházení mít. Ale ať to dopadne jakkoliv, ať se Piráti spojí s kýmkoliv, se zelenými, s komunisty, s ANO, s Marťany, nebo zůstanou ve vládě a jen hodí přes palubu Bartoše, ať současní ministři či funkcionáři sněmovny přestoupí či nepřestoupí kamkoliv, nebude to v české politice nic nového. Konec konců, v uplynulém víkendu jsme slavili svatého Václava. I toho jeho brácha, možná inspirován Svatoplukem, zavraždil, aby se dostal k vládě sám. Pruty nepruty.

Jak říkám, je to naše tradice.