Představte si jednoduchý příběh drobného českého podnikatele. Na rohu některé z plzeňských nebo ostravských ulic provozuje stánek s grilovanými kuřaty, na který si musel vzít na úvěr, aby ho mohl rozjet. Investoval svůj čas, peníze i energii. Vedle, v přilehlé ulici, stojí jiný stánek s pečenými kuřaty, které ale denně rozdává obec nebo kraj zcela zdarma. Je asi jasné, kam půjde většina hladových občanů.

Radnice se brání tím, že kuřata lidem rozdává zdarma, aby jim dělala radost, protože prý si je už zaplatili v daních. Absurdní, že? Navíc takový postup odporuje nejen českému, ale i evropskému právu o regulaci veřejné podpory a férové soutěži.

Podcasty – všude, kam se podíváš

Tato situace by mohla být přímou metaforou pro současné dění na českém trhu podcastů.

Podcasty, jako moderní médium, se rychle rozvíjí (prý je jich v ČR už přes dva tisíce) a mnoho soukromých mediálních podnikatelů do nich investovalo obrovské množství práce, financí, ale i nadšení. Musí aktivně vyhledávat sponzory a budovat platící posluchačskou základnu v prostředí, kde je omezený počet posluchačů a konkurence nespočtu dalších podcastů. Každá koruna a každý posluchač jsou tudíž vydobyti velice tvrdě. Řada podcastů již také zanikla, nepřežila dnešní tvrdý mediální svět.

Česká televize narušuje férovost trhu

Aby toho nebylo málo, trh narušuje obří kolos jménem Česká televize. Ta totiž provozuje desítky podcastů všemožných žánrů, a to zásadně za veřejné peníze – konkrétně prostřednictvím koncesionářských poplatků, které by měly být primárně určeny na televizní vysílání, nikoliv na tvorbu podcastů.

Nota bene zákon o České televizi ani jiná legislativa fakticky neumožňují financování podcastů z těchto (nedobrovolných) poplatků. Jedinou legální cestou je, že podcasty vytváří televizní zaměstnanci ve svém volném čase a zdarma. To však zní jako pohádka, které nevěří ani skalní zastánci ČT, jako je například jihočeský poslanec František Talíř (KDU-ČSL).

Zarážející je, že zatímco soukromí podnikatelé musí urputně bojovat dnem i nocí o každého platícího posluchače, obří organizace financovaná z veřejných peněz jim konkuruje zcela bez omezení, s několikamiliardovým rozpočtem v zádech.

Je velkým překvapením, že zdejší podnikatelé zatím nepodali žaloby na Českou televizi, respektive náš (skoro 4 biliony zadlužený) stát za nedovolenou veřejnou podporu. Respektive relevantní žaloby o náhradu škody.

Nespravedlnost

Nový zákon o České televizi by měl jednoznačně vymezit, zda a za jakých podmínek může ČT produkovat podcasty. Podle mého názoru by měla být odpověď jasná: nikoliv. Žádné podcasty z Kavčích hor. Mám za to, že podcasty by měly zůstat v rukou soukromých mediálních subjektů, které s nimi svobodně podnikají. Jiné řešení by totiž znamenalo vážné narušení férovosti mediálního trhu v České republice a znevýhodnění těch, kteří se snaží svými silami vytvořit mediální produkty bez znatelné podpory z veřejných peněz.

Není to jen otázka byznysu, ale i základní lidské spravedlnosti a zdravého soutěžního prostředí. Jestliže opravdu chceme, aby se český mediální trh svobodně rozvíjel, musí být pravidla jasná a korektní. A Česká televize musí plnit výhradně roli veřejné služby, nikoliv ekonomického hráče, který nekalým způsobem konkuruje drobným podnikatelům v nových mediálních formátech.

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.