Kdyby před několika měsíci Babiš podal kompetenční žalobu ohledně jmenování ministrů, jak by asi Ústavní soud postupoval? Rozhodl by předběžným opatřením, že tentokráte Turka jmenovat nemá – jde přece o naléhavou záležitost – s tím, že o meritu věci rozhodne později? Jaký by takový postup měl smysl? Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale obávám se, že většina občanů se v této složité problematice precesních postupů Ústavního soudu ztrácí. O důvěře nemluvě.

Jeden z významných právníků napsal, že Ústavní soud je „krabičkou poslední záchrany“ demokracie ve státě. V mých mladistvých skautských letech byl obsah „kpzetky“ vážnou a dokonce kontrolovanou záležitostí. Později se však její obsah stal méně naléhavý. Těžko asi bychom dnes v ní našli potřebu mluvit o „poslední záchraně“.

Stále naléhavěji totiž začínám mít i vtíravý dojem, že se jedná o předem více či méně promýšlený záměr, totiž nahradit podstatnou část rozhodovací pravomoci volených orgánů rozhodováním také voleného presidenta. Právě pod záminkou jeho přímé volby občany – jakoby způsob volby určoval rozsah pravomocí – nebo pod primitivnější záminkou, že je mu bráněno ve výkonu jeho pravomoci. Což by se - při dnešním stavu jednání zákonodárných sborů – mohlo některým občanům líbit. Mohlo by to však, při osobnostně- profesním zaměření presidenta, znamenat, že budeme, bez ohledu na další potřeby občanů, masivně „zbrojit“, což by ve skutečnosti znamenalo nakupovat produkty vybraných firem. A nebo dokonce snad i aktivní účast naší armády v konfliktu na Ukrajině. Nevím, zda si to ve skutečnosti přejí ti, kteří nadšeně vítají cestu prezidenta do Ankary.

Ústavní soud samozřejmě nemůže měnit Ústavu, která nic takového nepřipouští, ale poslední faul naprosto jasnou právní jistotu v tomto směru rozhodně neposkytuje. Zejména po té, co prezident Pavel , podle některých zpráv v tisku měl prohlásit, že další kompetenční žaloby na vládu nejsou vyloučeny. Pokus o přeformátování řízení státu se může dít rušením rozhodnutí vlády a mnoha dalšími kroky. Pak ovšem může být položena otázka, zda dát přednost základním náležitostem právního státu nebo ústavní svévoli.

Nemyslím si však, že by šlo o nějak mimořádně aktuální záležitost. Při pochybném řešení tohoto problému většina ústavních soudců patrně dala přednost časové naléhavosti než možným a později formulovaným důsledkům . Soudci jsou opravdu nezávislí na cizích politických názorech a přesvědčeních, ale nikoliv na těch svých vlastních. Takže teprve uvidíme...