Týden po eurovolbách to vypadá, že se nic nestalo. Ursula von der Leyen s hlavou vztyčenou spěje k obnově mandátu. Bude stěhovat vagón s Green Dealem na kolej vedoucí k realitě se stejným úsilím, s jakým ho pět let pomáhala z téže koleje vyhodit. Náš řídnoucí houf pamětníků minulého režimu na to bude hledět dílem s úsměvem, dílem vztekle, podle nátury: každý socialismus, včetně aktuálního eurounijního, je zaměstnán především nápravám chyb, které sám způsobil a které by jinak nenastaly.

Nemylme se ale, není to tak, že se nic nemění.

Už dlouho mi vrtá hlavou, jak se stalo, že se náš svět úhrnně zvaný „Západ‟ přestal věnovat rozvoji a věnuje se převýchově obyvatelstva. Je snadné pochopit, proč to dělají politické instituce. Žijí vlastním životem a je jim celkem jedno, jakou mají agendu. Ale proč velké výrobní a obchodní instituce podporují klimafanatismus, proč Volkswagenu záleží na 86 pohlaví, proč řešíme historickou vinu Krištofa Kolumba za objevení Ameriky?

Je to metoda vypuštění falešné kořisti.

Pozornost levicové revolty byla přesměrována. Dlouho to fungovalo dobře. Mladí revolucionáři se nezajímali o nestydaté zisky mezinárodních korporací. Bylo jim jedno, že 26 lidí na světě vlastní tolik majetku, jako polovina světové populace a denně bohatnou o 55 miliard. Důležitá byla hladina oceánu v roce 2070. Korporace jako je investiční skupina Black Rock přilepila revolucionáře k asfaltu, aby tam prosazovali třicetikilometrovou rychlost a nechali investory investovat. S vejvarem 55 miliard denně, když to jde dobře. Nebožtík Lenin by vzteky rozkousal první díl Kapitálu, kdyby viděl agendu progresivistů.

To teď končí.

Klima samozřejmě zůstává, ale zjevil se nový konečný cíl: změna systému. Vítězství nad klimatickou změnou vede přes vítězství nad systémem. Viník je kapitalismus a jeho derivát, parlamentní demokracie. Vzpruhu dodává národně osvobozenecké hnutí, zvláště pak palestinské. Vteřinové lepidlo je dobrá zbraň, ale kalašnikov je mnohem lepší. Spojenec je kalifát. Na scénu se uvádí nová agenda. Některé její hvězdy se rychle přizpůsobují. Gréta svým vřískotem na půdě OSN zajistila megakorporacím klid na dalších pět let. Na mocné tohoto světa už nebude křičet, „jak se opovažujete‟. Gréta chce s mocnými zamést a zavést nový pořádek. Až padne kapitalismus a parlamentní veteš, klima už vychladne samo od sebe. To je ten nový směr.

S eurovolbami to má společného pramálo. Kateřina Konečná je na dobré cestě vrátit komunisty v nové podobě do sněmovny, ale na nové vlně nejede, proto ten potlesk zprava. Piráti zjevně zůstali přilepení a na kalašnikov by se báli sáhnout. Europoslankyně Markéta Gregorová vyzvala k prcání, ale možná že brzy dostane méně otřelý nápad. Čekáme na nové sekáče, kteří se nezakecají. Jistě se najdou.

Psáno pro Poslední slovo Lidových novin

_____________________________
PŮVOD TAJEMNÉHO ROBOTA PŘIVEDE MĚSÍC NA POKRAJ ZKÁZY

Jsi robot? Tak ti tu tvou plechovou držku rozmlátíme! Ano, roboti zažívají v Arkádii špatné časy. Starožitníci Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák ovšem ani na vteřinu neváhají postavit se na správnou stranu. Odpověď na způsob, jak vrátit plecháčům důstojnost, se skrývá ve Zlatém pomeranči. Kdo je Bejby, jenž se z něho zrodil? Robot? Polymorf? Nekontrolovaný experiment? Dost možná všechno dohromady. Hlavně a především je to ale bytost, která dokáže Kubovi s Dědkem pěkně zkomplikovat život…
Nová akční sci-fi z oblíbeného cyklu Arkádie, která postavami a prostředím volně navazuje na knihy Hvězda mého života, Ultimus, Hu! Povídky Dědka Čucháka a Ostrov nesmrtelných.