Nový předseda, nové velmi mladé vedení, nová vizuální identita, nový systém rozhodování ve straně, nový obsah politiky. Tak by se dal shrnout víkendový sjezd KDU-ČSL. Co o sjezdu a jeho výsledcích soudí první komentáře?

Populární jihomoravský hejtman Jan Grolich dostal v Ostravě jednoznačnou podporu. Přišel dobře připravený a od počátku se choval jako skutečný lídr. „Dopředu si řekl, koho chce mít ve vedení“, všímá si Petr Honzejk v Lidovkách. „Dopředu si nechal vyrobit nové vizuály, které mluví o „tlusté černé čáře“ za dosavadní politikou, potlačují název KDU ČSL a sází značku „noví lidovci“. Dopředu si vymínil, že chce rozhodovat o tom, kdo povede kandidátky v krajích.“

Straníci na všechno nadšeně kývli, neboť pochopili, že se nacházejí v obrovském průšvihu a podle toho začali jednat. Na období, kdy jde straně o život, zvolili schopného diktátora.

Lidovci jsou po sjezdu skutečně „noví“. Ovšem poctivou odpovědí, jestli se Grolichovi povede stranu zachránit, je opět staré dobré lidovecké „možná“, uzavírá Honzejk.

Grolichovi „noví lidovci“ chtějí být co nejpřijatelnější pro většinového voliče, zbavit se nálepky partaje, která vede kulturní války, což Grolich shrnuje do teze „nekecat lidem do života“. Podle Josefa Mlejnka v Lidových novinách se za touto frází skrývá vyhlášení neutrality vůči aktuálním kulturním válkám a vědomá snaha opustit prostor konzervativních strážců tradičních hodnot, což je posun, který podle Mlejnka v zásadě odpovídá životním postojům Grolichovy generace.

Strana však může velmi rychle čelit odlivu části politicky konzervativních voličů, který však nejspíš nebude kompenzován přílivem nových lidí od liberálů, poněvadž ti již mají své reprezentanty ve STAN, Pirátech nebo zčásti i v ODS či v TOP 09. Nové vedení určitě není bez šancí – musí si však položit zásadní otázku, kdo má tvořit pevné voličské jádro stranické podpory, jelikož pouze kolem něj lze stabilněji vytvářet širší kruhy příznivců, míní Mlejnek.

Grolich nabídl poměrně dlouhý seznam negativních vymezení, nikoli však pozitivně strukturovaný program. Politika však nestojí na tom, co už dělat nebudeme, ale co dělat začneme, upozorňuje také v Lidovkách pedagog a publicista Petr Kolman.

Kolman si také nad Grolichovým projevem klade celou řadu výstižných otázek. KDU-ČSL historicky stavěla na hodnotové kontinuitě a schopnosti kompromisu. Pokud se lidovci vzdají své role mostu mezi tábory, čím ji chtějí nahradit? A co konkrétně znamená, že strana „hodnoty neopouští“, ale zároveň dělá „černou čáru“ za moralizováním?

Ztrátu střední třídy Grolich správně identifikoval jako klíčový lidovecký problém. Ano, byli to právě Grolichem zmiňovaní „normální lidé“, na které stát za minulé vlády přenášel náklady krizí. Jenže opět chybí konkrétní odpověď, jaká daňová politika a jaké výdajové priority této skupině uleví?

„Vedení omládlo, ale nemyslím, že by někdo z nás byl liberál“, ujišťuje v rozhovoru pro ECHO24 nový první místopředseda strany, teprve třicetiletý poslanec z Vysočiny Benjamin Činčila. Nad takovým hodnocením sám nevím, zda-li mám plakat, nebo se smát.

„Grolich musí ukázat, že neomalený únos strany mladou generací může skutečně zachránit tradiční značku, ne jen uspokojit krátkodeché ambice skupiny energických politiků na úkor zasloužilých pamětníků,“ komentuje posjezdovou situaci Martin Čaban pro Seznam zprávy. „Strana vsadila na Grolicha úplně všechno. Taková sázka v sobě vždy nese velká rizika.“

Co bude dál, nikdo neví. Na sjezdu to vypadalo, že strana – alespoň v osobách těch straníků, kteří spolu se stranou hají i své vlastní politické pozice a posty – je připravena sjednotit se za svým novým vůdcem, ať je vede kamkoliv. Mladí, neokoukaní, nezkušení, ale nadšení, v nových barvách, s elánem kupředu! Bude to stačit? A co na to řekne „normální“ členská základna, která vždy bývá o poznání konzervativnější? V jednom se však komentátoři shodují: Stará KDU-ČSL je minulostí.