Politika je dřina, aspoň to neustále říkají naši chudáci politici. Nejradši by pracovali zadarmo, tvrdí nám hlavně před volbami. Nicméně když se jim odměny sníží, tak se soudí, úplně jako „obyčejní lidé“. Ale pěkně popořadě.

Politici a političky, kteří působí souběžně v obecní a krajské samosprávě, mají dál dostávat snížené odměny. A to je dobře. Náš brněnský soud soudů – tedy Ústavní soud (ÚS) – správně zamítl návrh skupiny dvaceti dvou senátorů a senátorek (senátorstev, řekli by asi mladí aktivisté) na zrušení právní úpravy.

Dodejme pro vyšší informační komplexnost, že plnou finanční odměnu od letoška vyplácí „jenom“ jeden samosprávný celek, další v pořadí ji snižuje na čtyřicet procent. Tedy na méně než polovinu. Na vyšší částku by měl politik nárok, pokud by působil jen v jednom zastupitelstvu.

Odpovědné rozhodnutí

Nález Ústavního soudu, který potvrdil krácení odměn politikům kumulujícím funkce v obcích a krajích, považuji za rozumné, odpovědné, a především správné rozhodnutí. V době, kdy stát i samosprávy hledají každou korunu, vyslal Ústavní soud důležitý jasný signál (jak by řekl bývalý premiér Petr Fiala): výkon veřejné funkce nemá být prostředkem k maximalizaci osobních příjmů, ale především službou občanům.

Soud odmítl argumentaci části senátorů, podle níž je souběh funkcí natolik záslužný, že si zaslouží plné odměny ze všech veřejných funkcí současně. Ústavní soud správně připomněl, že nikomu není odpírána odměna jako taková. Jedna z funkcí zůstává honorována v plné výši, druhá je pouze redukována. To není diskriminace ani útok na samosprávu. To je elementární racionalita při nakládání s veřejnými prostředky.

In medias res: Důležitý je i širší princip. Veřejná funkce není klasický pracovní poměr na výkonové prémie. Mandát zastupitele vzniká důvěrou občanů, nikoli obchodním kontraktem. Pokud někdo současně sedí na radnici i v krajském zastupitelstvu, jistě vykonává důležitou práci. Ale současně je fér připustit, že některé činnosti se překrývají, navazují na sebe a vytvářejí synergii.

Není proto automaticky spravedlivé inkasovat dvě plné veřejné odměny, jako by šlo o dvě zcela oddělené kariéry. Navíc často starosta sedí na schůzi krajského zastupitelstva ve své pracovní době, kterou má na obci. Nikoliv po ní.

Ochrana veřejných rozpočtů

Ústavní soud zde projevil zdrženlivost a racionalitu, kterou od něj občané očekávají. Nesnažil se suplovat politiku ani rozdávat populistická gesta. Posuzoval věc ústavněprávně a dospěl k závěru, že stát může legitimně chránit veřejné rozpočty. Soudce zpravodaj Martin Smolek správně upozornil, že cílem úpravy jsou úspory prostředků územních samospráv. Což je za mne naprosto v pořádku.

A právě to je podstatné. V české společnosti dlouhodobě existuje pocit, že politika je někdy příliš pohodlný svět funkcí, kumulací a odměn.

Mám za to, že každé rozhodnutí, které posiluje důvěru občanů v elementární střídmost veřejné moci, je proto cenné. Ústavní soud tímto nálezem neútočí na komunální politiky, jak se na něj tvářili někteří senátoři. Naopak chrání a posiluje legitimitu veřejné správy jako celku.

Rozumná rovnováha

Je navíc dobré na závěr zdvořile ocenit, že soud nepodlehl mediálním ani politickým tlakům.

V posledních letech bývá justice často kritizována, klasicky: jednou za údajný aktivismus, podruhé za pasivitu. Citovaný nález ale ukazuje instituci, která umí rozhodovat věcně a klidně. A jak by řekli ústavní právníci „s respektem k principu proporcionality“.

Česká republika potřebuje samosprávné politiky, kteří pracují pro své obce a kraje. Stejně tak ale potřebuje veřejnost, která má pocit, že se s veřejnými penězi zachází odpovědně. A právě mezi těmito dvěma hodnotami zde dokázal Ústavní soud najít rozumnou rovnováhu.

Citovaný nález proto není jen technickým rozhodnutím o odměnách. Je zřetelným upozorněním, že politika má být především službou lidem, nikoli soutěží o co nejvíce funkcí a příjmů.

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.