Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dámy a pánové, celé to kňourání o platech našich námi volených a jimi pak dosazených činitelů mi připadá docela bezduché. Nějaké peníze vždy brát budou.

Starejme se a nuťme je, aby svoji práci dělali správně. A pak je buď volme nebo nevolme. A jestli není koho rozumně volit, je to asi jen proto, že tu lidé, kteří by do toho šli, nejsou. Neříká se, tam kde nic není, ani smrt nebere? Jsou tu? Kde?

Já myslím, že tu jsou. Když se ale koukají kolem sebe a vidí tu ufňukanou a furt se něčeho dožadující partu, kvalitní zmrzlinu z Itálie, levnou Nutellu a jak nás cizinci, který jsme prodali naše firmy, ,,okrádají" o dividendy, atp, také bych do toho nešel,i kdyby mne prosili na kolenou (jako, že mne nikdo neprosí).

S volebním systémem, který umožnil vznik národní fronty kombinovaný s pětiprocentní blokační šikanou je vámi požadovaný záměr nemožný... Výměna netáhel je téměř nemožná. A samozřejmě je romantický pohled nestarat se o výše platů těch, kteří si o tom rozhodují sami. Je to stejné jako kdyby majitel firmy se nemohl mluvit do výše mezd svých zaměstnanců a ti si jí určovali sami...

Děkuji za reakci, A. Renjascu 9.10.2024 13:48

Nesouhlasím.

Co má volební systém společného s tím, že jdu za svým poslancem/senátorem a dožaduji se, aby pro mne dělal to, co jeho strana má ve svém programu?

Co má volební systém společného s tím, nejsem-li spokojen, příklad, s výkonem státní správy, že zase za ním jdu a dožaduji se nápravy?

Přiznám, těžko ovlivním jejich příjem. Nicméně, Váš příklad není úplně relevantní, neboť zaměstnanci se nemohou svého šéfa zbavit ani po 4 letech.

Nic osobního. Váš přístup však považuji, bohužel, za typický pro většinu občanů.

Volební systém s tím má hodně co společného, protože na jedné straně umožňuje, aby se tam díky Národní frontě udržovali lidé, kteří opakovaně nemají důvěru obyvatel a na druhou stranu blokuje nové strany, které nabízejí změnu, ale kvůli strachu voličů z propadnutí hlasů nemají možnost se tou změnou stát. Příkladem budiž poslední volby, kdy propadlo 1,1 milionů hlasů voličů, kteří se dostavili k volbám a na stranu druhou se k moci dostalo uskupení, kde by strany jako třeba TOP09 či KDU ČSL nebýt Národní fronty zůstali před bránami sněmovny. To vše způsobilo, že zde vládne nesourodý slepenec, který získal nějakých 43% těch co se dostavili k volbám, což je cca 28,5% všech voličů (teď to po vyhazovu Pirátů bude dokonce o nějaká cca 2% méně.

Jít za poslancem, respektive napsat mu osobní dopis mám již za sebou. Výsledek tristní. Prostě jak říkal Fiala o rozporu mezi tím co říkal před deseti lety až do voleb: "teď je to jiné, teď máme vládní odpovědnost"... atd atd a stále dokola stejné, zvolený s jedním programem a prosazující pak program zcela jiný. To už začalo s Topolánkem a jeho nikdy nepodepíšu nic takového jako je euroústava, aby pak pilně podepsal LS a ještě se přidal k těm co vyhrožovali Klausovi... A tak je kus po kusu prosazována salámovou metodou agenda, kterou lidé nevolili, ale přesto jí dostali. Příměr k firmě je zcela adekvátní, protože se týká určování mzdy a nikoliv výměny šéfa, které se koneckonců také může změnit, zatímco jak jsem uvedl výše, tak někteří zástupci tam zůstanou i kdyby je "nikdo" nechtěl...

K A. Renjascu, 9.10.2024

Je to komplikované. S tím šéfem to bylo myšleno trochu jinak, ale nepodstatné.

Volební systém

Jít za poslancem děláte, stejně jako já, a ano výsledky jsou tristní. Nemyslím si však, že je to chyba volebního systému, byť pochopitelně, to co tu máme, je stejně tristní jako chování (asi většiny) volených činitelů.

Já se však nedomnívám, že výsledky by byly méně tristní, kdybychom měli ten druhý systém, většinový. Je to v lidech. Kdyby stávající poslanci a senátoři měli úctu, nejen k voličům, ale i k sobě a aspoň nějaký morální kredit a potřebu konat svoji povinnost (kterou mají i se stávajícím systémem), mohli by se chovat správně i dnes. A domnívám, že jsou i tací, kteří se tak chovají.

Nevím, co si mezi sebou říkají a čím se baví ve své kantýně, ale to, co předvádějí na veřejnosti, je ubohost, kterou nelze překonat sebelepším volebním systémem.

Souhlasím, ale volební systém samozřejmě může být lepší a může být horší. U nás moc dobrý nebyl a US se napodruhé rozhodl pro ještě horší variantu. Osobně preferuji poměrný systém, ale přeci jen v jiné podobě než ten současný.

Kdybych o tom mohl rozhodnout, tak bych zakázal předvolební koalice, které se až příliš blíží oné národní frontě, zrušil bych pětiprocentní blokační klauzuli, dal bych prvnímu na pásce bonus 20% mandátů kvůli stabilním vládám a rozděloval poměrně až zbytek a asi bych se vzhledem k velikosti naší země zamyslel nad počtem poslanců a senátorů. Myslím, že by stačil jeden poslanec na okres a jeden senátor na kraj. A zcela určitě bych zastropoval počet ministerstev ministrů, aby nedocházelo k tomu, že Rusnokovo vláda měla 10 ministrů, Špidlova 14 ministrů a Fialovo 18 ministrů a přitom je agenda stále stejná. Takových 12 by bylo až až...

k A. Renjascu, 9.10.2024 16:04

Roli zákonodárců v demokratickém a právním státě, jako lidí zvolených voliči ve volbách vidím dvojí: nastolit a udržovat politický a veřejný směr státu, a pak mít pod kontrolou vládu, která v tom smyslu vládne. Aby mohla efektivně vládnout, musí mít moc. Tu jí obvykle, byť ne úplně spravedlivě, zaručuje většinový volební systém.

V ČR nemáme jedno ani druhé. ,,Zákony", než smějí být použitelné, jsou ,,dolaďovány" úředníky na ministerstvech, ,,vládu" dosadí prezident bez kontroly zákonodárce a o moci soudní netřeba psát.

Za dané situace, kdyby v ČR byl většinový volební systém, volby, s drtivou většinou ve Sněmovně,vyhraje hnutí ANO aspoň jednou. Ostatní by tak mohli akorát jít a pískat kudlu.

Za Rakouska tu byl většinový systém.

Svého senátora jakž takž najdete.

Svého poslance ne, na to by byly třeba jednomandátové volební obvody.

Žádnou národní frontu tu nemáme.

Buďto nevíte, co to bylo, nebo (s)prostě kecáte.

Česká Ústava považuje za základní stavební kámen českého parlamentarismu svobodné soupeření politických stran a idejí.

Ve svém pátém článku stanoví, že: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů...

To samozřejmě předvolební koalice znemožňují, protože této volně soutěži de facto brání. Navíc jsou zde nerovné podmínky pro stranu kandidující samostatně a pro strany kandidující v koalici, které jsou jednoznačně zvýhodněny nižším blokačním kvorem. Tyto předvolební koalice umožňují vstup stranám, které by se jinak v PS nikdy neobjevily. A jelikož to omezuje onu svobodnou soutěž, tak to připomíná onu Národní frontu. Zde v posledních volbách do PS de facto i když ne de jure vznikla koalice pěti stran, které spojovala jen dvě témata. Tím prvním byl antibabiš a tím druhým touha po korytech za každou cenu. To jediné se jim také podařilo zrealizovat , vše ostatní ve volebním programu hodili do koše... no ještě bych jim uznal ten tendr na JE, pokud opravdu klapne i když závazek vůči EU jej v podstatě znehodnotil...