To je odpověď ministra zdravotnictví na dotaz novináře ohledně navýšení platů pro ústavní činitele (Události 7.10., 19,30 hod.). Pan ministr je příliš velkorysý. Na číslech, a k nim patří i procenta, vždy záleží. Nikoli asi ale v platech ústavních činitelů, které navrhuje ministr práce a sociálních věcí ČR. Mělo by to být 13,7 resp. 14%. Důvodem je prý moratorium na platy prezidenta, senátorů a poslanců v době kovidu. Pravda, v době kovidu byly jiné starosti a hlavně nebylo kde nakupovat.

Kovid je ale za námi, náprava této části státního rozpočtu „musí“ být provedena. A právě ministr práce a sociálních věcí by měl tuto disbalanci převést do platného zákona. Proto onen návrh ve výši 14%. Co by to znamenalo?

Prezident republiky 388 tis. Kč a víceúčelové náhrady 341 tis. Kč. Předseda, senátu, sněmovny a premiér 312 tis. Kč. Poslanci a senátoři 116 tis. Kč. To vše bez dalších částek pro předsedy komisí, výborů, klubů. A bez náhrad. Ošatné snad už v této úrovni členů veřejné správy není třeba, ale kdo ví? Šatičky a botičky jsou těď drahé.

Nejsem nepřející. Každému podle jeho potřeb nám hlásali socialističtí představitelé, ale nefungovalo to. V současnosti by přece jenom mělo záležet na vykonané práci. U malíře pokojů, pokrývače či truhláře popsat jeho výkon není problém. Jak ale popsat, či dokonce kvantifikovat práci ústavních činitelů? Kde vzít mzdové tabulky jejich platových zařazení? Taková otázka je zapeklitá. V České republice jsou tyto platy vztaženy k platům soudců.

Pro občana ČR (až na výjimky) jsou ale navrhované částky nepředstavitelné. Oproti průměrnému platu v naší zemi 44 tis. Kč (v Praze 57 tis. Kč), platu chirurga 85 tis. Kč, či záchranáře do 38 tis. Kč jsou několika až mnohonásobné (čísla z wikipedie, převzata z ČSÚ). Zvláště v době, kdy se republice zase tak moc nedaří, kdy kus země zasáhly povodně, kdy díky jim někteří lidé ztratili střechu nad hlavou a jejich následky půjdou do miliard, jsou taková čísla jako z Marsu.

Jak jsem již uvedla, nezávidím a vůbec si nestěžuji osobně. Ale předkladatel takového návrhu by měl absolvovat kurs psychologie a vědět, že doba je opravdu na takový návrh velmi, velmi nevhodná. Až bude v celém státě ten pověstný ráj na zemi, pak ať s podobným návrhem, včetně návrhu na odměňování první dámy republiky přijde. Věřím, že do té doby by naši ústavní činitelé vyžili a snad by mohli počkat.

A nebo by se mohli zabývat přepracováním systému odměn ústavních činitelů, navázaných nikoli na platy soudců, ale na hmatatelné, nebo alespoň vyčíslitelné hodnoty. Hodnoty, které by vykazovaly úspěšnost či neúspěšnost jejich konání. Bylo by to trochu složitější než pouhá násobilka. Ale bylo by to objektivnější. S každým z ústavních činitelů by byla uzavřena smlouva, kterou by n straně státu podepisoval nejstarší občan. Platy ústavních činitelů by byly vázány na výši HDP, jeho zvýšení či snížení. To by ale bylo příliš jednoduché. V době digitalizace by přece nebyl problém zohlednit i míru inflace, míru nezaměstnanosti, zvyšování či snižování daní a ekonomové by zcela jistě našli ještě další kritéria úspěšnosti země za dané volební období. Nevím, jak by si poradili se zahraniční politikou, ale digitální mágové by to jistě zvládli. Uvádět koeficient pocitu štěstí by asi bylo příliš individuální. Toto hledisko by bylo spíš pro psychology a hlavně bylo by velmi těžko kvantifikovatelné pro deset milionů lidí. Jediné, co nevím, jak by si poradili s docházkou. Ale píchačky bych ve sněmovně ani v senátu nezaváděla. A poslední bod smlouvy? Plat by se vyplácel na konci volebního období.

A teď se snažte, pánové a dámy. Být ústavním činitelem by neměla být procházka růžovou zahradou za veřejné peníze, navíc dost slušné peníze. Nejste majitelé, jste správci naší země. A proto, jak říkal pan Hrabal: „Musíte se snažit, pane správče!“