Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Docela mě překvapuje to nynější silné rojení obhájců pana prezidenta - ať už přímo nebo nepřímo (zde např. p. Grudmann) ve všech možných médiích. Já osobně bych byl rád, kdyby pan prezident pro příští období nekandidoval. A pokud bude kandidovat, aby byl poražen vhodnějším kandidátem.

Vynucená přísaha se ve slušné společnosti považuje za neplatnou. Ostatně i na různých kupních a jiných smlouvách se explicitně zmiňuje svobodná vůle účastníka smlouvy.

Takže zjevný pokus naházet většinu mužské populace z dob povinné vojenské služby do pytle k Petru Pavlovi je manipulativní a ostudný.

Děkuji.

Jen připomínám, že před podpisem toho dokumentu nám bylo podrobně vysvětleno, jaké zařízení provozuje ČSLA v Sabinově.

Článek dlouhý jak pohádka, ale jestli PePa sloužil minulému režimu z přesvědčení (= z blbosti) nebo z kariérismu, jsem se nedozvěděla

Pan Wagner píše:

"A tak konspirační scénou kolující představa, že prezident Pavel svým rozkazem, jako vrchní velitel ozbrojených sil, pošle naše chlapy do ukrajinských zákopů, není jen pitomá, ale i zcela absurdní."

A já mu na to odpovídám:

"A tak progreSSivistickou scénou kolující představa, že prezident Pavel, jako vrchní velitel ozbrojených sil, může darovat naše L-159 Ukrajině bez konzultace s vládou, je nejen pitomá, ale i zcela absurdní."

A kolik těch slíbených L-159 lítá dnes nad Ukrajinou?

PePa může plácat o L-159. Ukrajině by možná pomohly proti ničení energetiky, tedy ne na šíření války.

Ale samozřejmě o tom PePa nerozhoduje a můžou být důvody nechat je u nás. Proto je nikam neposlali.

Pavlova kariéra je zde stavěna na obrazu bezchybného profesionála a hrdiny, ale zcela pomíjí klíčový moment, na němž byla jeho porevoluční dráha fakticky odstartována – mýtus kolem mise UNPROFOR v roce 1993. Oficiální verze hovoří o brilantně vedené záchranné operaci, realita však byla mnohem složitější a méně heroická.

Akce byla podle řady svědectví provedena na základě zmateného rozhodnutí velitele praporu Blahny a v rozporu s mandátem mise. Situace byla extrémně riziková a to, že neskončila tragédií, bylo do značné míry dáno zdrženlivostí a pragmatickým přístupem srbské strany. Klíčovou roli při komunikaci a zvládnutí napjaté situace měl sehrát Klínovský, nikoli tehdejší operační důstojník Pavel. Ten byl v misi primárně proto, že ovládal francouzštinu – což je bezpochyby užitečné, ale samo o sobě to z člověka nedělá hrdinu operace.

Následné vyznamenání a mediální obraz „zachránce Francouzů“ přišly v době, kdy nový režim zoufale potřeboval nové symboly a nové tváře. Několik důstojníků bylo kariérně posunuto, příběh byl zjednodušen a personalizován – a vznikl mýtus. Dobrovolníků z řad vojáků v další službě, tedy záložáků, kteří se mise účastnili, se žádná podobná sláva netýkala. Naopak, o okolnostech operace se dodnes příliš nemluví a někteří účastníci jsou vázáni mlčenlivostí. Hrdinský narativ tak zůstal jednostranný.

Právě tento základ umožnil Pavlovi překlenout vlastní minulost v komunistické armádě a stát se marketingově využitelnou figurou – symbolem „transformace“ a „hodnotového obratu“. Od té chvíle už jeho kariéra stoupala v logice politické potřeby, nikoli nutně v logice mimořádných osobních kvalit. Vytvořený obraz byl silnější než pochybnosti.

Dnešní prezident tak nestojí jen na své odbornosti, ale především na příběhu, který byl pečlivě vybudován. A když se dnes dostává do ostrých sporů s vládou, kdy jeho kroky budí otázky ohledně ústavních zvyklostí – například při naznačování komplikací při schvalování zákonů či rozpočtu – je namístě ptát se, zda jedná skutečně nadstranicky. V situaci, kdy jeho další politická budoucnost může záviset na podpoře konkrétních sil, je riziko střetu zájmů zřejmé.

Od mýtu o UNPROFOR se tak vine nit až k současnosti. Pokud byl start postaven na účelově zjednodušeném příběhu a politické potřebě nových hrdinů, pak je legitimní zkoumat i vše, co následovalo. Prezident má být symbolem důvěry a autenticity. Jakmile se však pod základy objeví pochybnosti, začne se drolit i celý obraz.

autore, Pavel do KSČ nejen vstoupil, ale během pouhých dvou let to dotáhl na předsedu ZO KSČ (!). jaká to horlivost. na to jste ve své skromnosti zřejmě 'zapomněl'. -no a teď nám káže o morálce.dál se tímto člověkem nemá cenu v rámci zachování duševního zdraví zabývat. toť vše.

...mladý, perspektivní, uvědomělý a geneticky konzistentní prostě.

Prezident Roosevelt prohlásil o diktátorovi Somozovi:"Somoza je čubčí syn, ale je to náš čubčí syn!" To není pochvala, ani hodnocení morálky. To je konstatování o užitečnosti pro určité mocenské cíle.

Autor si dal velkou práci, aby přesvědčil čtenáře, že ČSLA byla za minulého režimu něco lepšího než LM a StB. Leč nebylo tomu tak. Po okupaci ČSSR v roce 1968 z armády odešli nebo byli vyhozeni slušnější lampasáci, kteří s okupací nesouhlasili (stejně jako tomu bylo u KSČ). Od té doby ČSLA nesloužila k obraně státu, protože okupováni už jsme byli. A nikdo ze Západu se nás bohužel osvobozovat nechystal. Sloužila akorát k udržení moci KSČ, další restriktivní složka jako StB a LM. A to i silou za podpory okupační armády. Což prokázala už v srpnu 69, kdy po boku LM a dalších silových složek zasahovala brutálně proti československým demonstrantům, i nebožtíci tenkrát byli. Dále byla připravena na rozkaz z Moskvy jít potlačovovat "kontrarevoluce" do dalších států VS, kdyby tam nastaly "potíže" jako u nás v roce 1968. K čemuž málem došlo v roce 1982 v Polsku. Osobně jsem to zažil, když jsem v ZVS sloužil v Jaroměři, kdy už jsme se pos... strachy chystali na tento zásah. Naštěstí Jaruzelski to pak nějak zkoulel, a vojska VS do Polska poslány nebyly. V pevnosti Josefov byly tenkrát umístěny sovětské jednotky, s kterými "naši" lampasáci čile spolupracovali, jak profesně tak lidsky, chodili tam chlastat a šmelit. ČSLA už byla pouhou servisní organizací pro sovětskou okupační armádu, a tak tomu bylo až do roku 89. A každý kdo po roce 68 do ČSLA dobrovolně a ochotně vstoupil si musel být vědom, komu a čemu slouží. Za prachy a jiné prebendy. Připomínka přísahy v závěru, je taková ta kolektivní vina, odmítnout službu v ČSLA pro nás obyčejné mladé kluky znamenalo několik let kriminálu. Toho byli schopni akorát fanatičtí jehovisté a možná pár dalších. Už od dob staré antiky je vynucená přísaha považována za neplatnou. A armáda po roce 89, když nás tenkrát v devadesátkách chtěli vzít do NATO, tak nás tam museli vzít i s tím komunistickým lampasáckým povlém, pokud někdo neměl krev přímo na rukou, tak prošel. Na generační výměnu se čekat nedalo. A tak tomu bylo všech států bývalé VS.

Dovětek, který se do prvního příspěvku nevešel. Článek je to hezký, podobně jako jsou hezké svěží filmová dílka z dob normalizace. Chlapci a chlapy, Copak je to za vojáka apod.

Petr Pavel patřil k pilířům totalitního komunistického režimu - to je bez debat.

Že je někdo takový dnes miliardářem, generálem, premiérem či ministrem by mi až tak nevadilo.

U prezidenta už trochu problém vidím, protože u něj se očekává jistá morální úroveň - jako odkaz Masaryka či Havla.

Nešť - i to bych zkousnul - vypadá reprezentativně, umí jazyky.

Ale když začne morálně odsuzovat jiného člověka, který si nenese zdaleka takovou zátěž minulosti jako on sám - to už je pro mne nepřijatelné.

Copak asi Karel Kryl myslel oním veršem "Na rohu ulice vrah o morálce káže"...

K pilířům totalitního komunistického režimu patřil každý občan ČSSR, bez jejich podpory by se komunismus u moci neudržel

Očekávám brzké ,,svatořečení" rozvědčíkovo, neboť při návštěvě Vatikánu podstoupil svatou zpověď. Svatý Petr mu odpustil ale problém je u těch kterým komunisti vzali život nebo ho alespoň totálně zničili. Ti mu to nahoře nikdy neodpustí. PePa byl ten kdo režim tvořil. Z toho se ,,odpracovat" nelze.

Rád bych vám vysvětlil, že ti kteří neodpustí zůstávají v dole v pekle ne nahoře.

Mimochodem aniž bych chtěl urážet, nejste vy zrovna proruský neobolševik? Takoví jsou horší než komunista který tehdy neměl informace o historických zkušenostech se Stalinismem a v komunismus věřil.

Jinak, je jistě hodně lidí které komunismus poškodil. Můj kamarád dostal po výslechu STB v 15 letech epilepsii a později skončil sebevraždou. O 50 tých letech kdy nevinného otce mé kamarádky skoro popravili (falešné udání) ani nemluvě. Mé prababičce v 50kách zabavili živnost. Jiným velkou firmu a syna vyhodili ze školy.

Nicméně Pavel nebyl STBák, byl voják. Komunsiti pak byli i lidi kteří chtěli pracovat (nebo být v armádě) pro společnost.

Jinými slovy do pekla půjdou lidé kvůli neodpuštění nebo za podporu ruských vrahů dnes. Z toho hlediska to nevidím u PePa tak zle.