Mám tu výhodu, že jsem dříve pracoval jako závozník v ČSAD, pracovník sušičky, řidič autobusu, sociální pracovník atd. A mohu ubezpečit, že lidé mající průměrnou mzdu, kteří nejsou schopni si v této podivné době něco ušetřit a každou korunu musejí několikrát obracet, než ji za něco důležitého nakonec vydají, tu polemiku se soudcovskými platy prostě nechápou, a pro ně vyznívá jako něco zcela nepochopitelného a povětšinou i neuvěřitelného.

Na druhé straně nejsme v komunismu ani socialismu, abychom zde zaváděli rovnostářské praktiky. Každému musí být jasné, že pokud někdo vykonává funkci primáře v nemocnici, manažera, ředitele, prostě zastává určitou odpovědnější funkci, pozici, pravděpodobně bude lépe ohodnocen, než člověk s cca průměrnou mzdou.

V době, kdy se hospodářství (z různých důvodů) nedaří, je ovšem velmi těžká pozice těch, kteří jsou placeni státem. V konečném důsledku stát je ten, kdo určuje, kdo bude jeho zaměstnancem a tedy bude pro něj pracovat a kolik mu bude státem placeno.

S ohledem na specifika ústavních činitelů, soudců, ale stát může určit i třeba nižší počty soudců, snížit jejich věkovou hranici pro konec jejich soudcovského mandátu, a může také snížit i jejich plat. Neústavní je pochopitelně zasahovat v průběhu již stanovených pravidel do platů soudců, ledaže by byla hospodářská krize a stát by neměl dostatek finančních prostředků na tyto platy. Ale tento stav zatím nenastal.

Soudci by měli mít zvláštní platový zákon, aby se zbytečně předešlo tenzím, k nimž nyní dochází. Zcela jistě pokud bude zaveden nový platový režim, nepůjde se ze základu tzv. průměrné mzdy, nýbrž mediánové mzdy, která je nižší, než mzda průměrná.

Pokud se nyní vydávají různá prohlášení, v nichž je poukazováno na respektování nálezové judikatury Ústavního soudu v otázce platů soudců, pak je ta nejnevhodnější doba něco lidem v tomto ohledu vysvětlovat. V podstatě mediálně je to předem „prohraný boj“.

Pokud tedy u zákonodárců (Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR) nakonec převládne názor, že je nezbytné v otázce platů reflektovat nynější (již déle trvající špatnou) hospodářskou situaci, pak by mělo jednotně zaznít, že platová základna se bude odvíjet o mediánové mzdy, která je z tohoto pohledu nepochybně (ať se to někomu líbí či nikoliv) „spravedlivějším“ měřítkem ve vztahu ke stavu hospodářství. Pak je otázkou nastavení dalších složek spoluurčujících finální plat třeba i zákonodárce nebo soudce atd.

Ale zřejmě v tom shoda nebude, takže bude oscilačně docházet ad hoc k zaaretovávání platů, tu s ohledem na událost A, tu zase s přihlédnutím k situaci B, nebo třeba vlivem okolností C atd. Půjde v podstatě o nekonečnou řadu různých událostí, poněvadž podobné věci, jevy život prostě přináší a i nadále přinášet bude.

Nelze však plat redukovat do neúnosné hladiny. Je také třeba narovinu sdělit, že jestliže v odpovědných funkcích mají pro stát příslušní manažeři, odpovědní zaměstnanci, anebo také ústavní činitelé vykonávat určité funkce, pak je pochopitelně nezbytné je odpovídajícím způsobem platově ohodnotit. Od obyčejných občanů ale nečekejte nějaké zastání v otázce toho, zda stát má či nemá stávající platy u některých skupin tzv. zmrazit, či nikoliv. Obyčejní lidé s tzv. průměrnou mzdou řeší zcela úplně jiné problémy a diskuze na toto téma je pro ně něco jako „červený hadr“.

Autor je soudce