Pirátská strana na poslaneckém plénu navrhne veřejnou volbu do Rady České televize. Reaguje tím na debatu, která se rozpoutala po hlasování mediálního výboru. „Všichni se najednou předhánějí, kdo všechno Stanislava Berkovce nebo Pavla Matochu nevolil. Jenže ty hlasy pak nevycházejí. S takovou tu důvěru voličů v opozici neobnovíme. Chceme s Piráty veřejné hlasování,“ okomentoval situaci předseda Pirátů Zdeněk Hřib.

Povrchnější čtenář či komentátor rád zatleská. To je transparentnost, správa věcí veřejných má být otevřená. Bravo naše suchozemské Pirátstvo! Tomu, kdo sleduje českou politickou scénu důsledněji, se však hned musí rozsvítit červená kontrolka. Titíž Piráti nedávno mluvili úplně naopak. A nejen mluvili, ale i konali.

Maximální otevřenost a kontrolovatelnost

Poslankyně Kateřina Stojanová z České pirátské strany v březnu 2026 navrhla, aby se o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury hlasovalo v tajné volbě! Nešlo o izolovanou akci jedné pirátské poslankyně, ale o oficiální postup celého klubu, respektive „klubíku“, jak by asi řekla poslankyně Katerina Demetrashvili. (Nejde o lacinou denunciaci mladé poslankyně, ale o narážku na její oblíbený slovník, nedávno například v diskusi na ČT 24 označovala oponentův diagram za „grafík“.)

Poslanecká sněmovna tento návrh poměrně jednoznačně odmítla – proti bylo 135 poslanců, tedy nejen koaličních, ale i část opozičních. Šlo o správné rozhodnutí. Veřejná správa totiž má být maximálně otevřená a kontrolovatelná. Poslanec při výkonu svého mandátu nerozhoduje jako soukromá osoba o osobních záležitostech, ale jako představitel veřejné moci. A občané mají plné právo vědět, jak jejich zvolený zástupce v konkrétní věci hlasoval. Právě taková elementární kontrola je jedním ze základních mechanismů demokratického systému.

Samozřejmě existují situace, kdy má tajná volba opodstatnění, například při obsazování některých funkcí, kde má chránit rozhodující osoby před politickým či osobním tlakem, což by mohlo být i personální obsazení Rady ČT. Jenže rozhodování o vydání poslance k trestnímu stíhání určitě takovým případem není. Naopak má mimořádný veřejný význam. Pokud by se hlasovalo anonymně, ztratil by občan možnost zjistit, kdo konkrétně za jaké rozhodnutí nese politickou odpovědnost.

Účelovost a prospěchářství

Není potřeba být právníkem nebo politologem, aby bylo jasně vidět, že naši jindy tolik mravokární Piráti ohýbají principy a pravidla, jak se jim zrovna hodí. Jednou plédují za veřejné hlasování, jindy za tajné. Účelovost a prospěchářství z jejich počínání čiší. Myslím, že s tradičními politickými stranami, na které roky ukazují prstem, si nemají co vyčítat.

Omlouvat Piráty a Pirátky jejich nezkušeností dnes může jen absolutní ignorant, nota bene, Pirátská strana (2009) existuje déle než třeba Motoristé (2017), Okamurova SPD (2015) nebo hnutí ANO (2011). A tak nezbývá, než se nakonec zeptat spolu s Bolkem Polívkou: Tož, kdo je pak tu ta tradiční politická strana? Tož, kdo je tu pak hňup?

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.