Jak by pravil nezapomenutelný major Terazky: „Herr, súdruh, tavarišč geněrál, som daký zmätený!“ Aj ja som nejaký zamätený.

Z toho, co se děje kolem nás v posledních pár letech je „zmätený“ kde kdo. Hlavně ti, co si zrovna nemyslí to samé, co říká náš drahý vůdce Petr Fiala. Anebo jak říká jeho dozorce nad správnými mravy, a hlavně správného myšlení soudruh – promiňte, pan plukovník Foltýn, jsou všichni dezoláti a podporovatelé Putina. Tedy i já, který byl za různých plukovníků a majorů StB kdysi „plíživý kontrarevolucionář“ a nakonec „ztroskotanec a samozvanec“, v tom dneska nemám úplně jasno. A tak bych na stará kolena potřeboval nějaké vysvětlení.

Začnu tím, že jsem se dozvěděl, že ministerský předseda Maďarska Orbán, o kterém jsem už snad 15 let v našich médiích neslyšel jediné kladné hodnocení, vyrazil do bojující Ukrajiny a tam se setkal, osoba jedna podezřelá, s hrdinou Západu, prezidentem Zelenským. A moc si spolu popovídali, prý také o tom, jak ukončit válku. Odtamtud jel Orbán do Moskvy a pak do Pekingu a pak pojede ještě jinam a že prý se domlouvá tam i onde po rozhovoru se Zelenským, jak by se ta krvavá jatka na Ukrajině dala ukončit. Podle našich mluvících hlav je však Orbán, rozvraceč Evropské Unie a vůbec mu nejde o mír. No, asi při těch rozhovorech byli v Kyjevě a v Moskvě schovaný pod gaučem a všechno slyšeli. Nebo ne?!

Jako dlouholetý čtenář Rudého práva, které jsme dostávali na dílnu či do kanceláře zadarmo v rámci výchovy ke správnému myšlení, vím, jak tyto „správné“ zprávy číst. Třeba podle vzoru, že když Rudé právo psalo, že kyseliny obsažené v rajských jablíčcích jsou moc kyselé a zdravotně nevhodné, bylo jasné, že se v Bulharsku a na Slovensku rajčat moc neurodilo. Pokud ovšem byl jiný rok v Rudém právu článek o tom, jak jsou rajčata základem zdravé výživy, bylo jasno, že byla nadúroda a Strana už se postará, aby lidi ty rajčata sežrali. I kdyby je do nich měli soudruzi nacpat vařečkami.

Lze tedy z toho usoudit, že blábolení, že Orbán jel na Ukrajinu a pak do Moskvy a dál jen kvůli vnitropolitickým procesům, je jenom současným rudoprávním „rajčatovým blábolením“. A že má Maďarsko skutečně oprávněnou obavu, jak to na Ukrajině dopadne. Ovšem ono, když se o něčem dlouho mluví, a i když je nařízeno, že „něco má být v zákrytu“ jako cikán Franta v hospodě, aby nebyl na první pohled vidět, tak se to nakonec stejně provalí. Maďarsko má obavy oprávněné. Z maďarsko-ukrajinských hranic, kam by Rusové mohli skutečně napochodovat, kdyby vyhráli, je to do Budapešti set sakra blíž než do Bruselu anebo Washingtonu. A ještě je tam jedna věc. Jak se to tak rozvrtalo, nakonec i u nás se někteří „správně mluvící hlavy“ prokecly, což bylo dodnes označováno jako „dezinformace“, že jde také o Maďary na Ukrajině. Poprvé od roku 2014, kdy vlastně začala ukrajinská válka, jsme se v „šestém odstavci na konci článku“ z novin dozvěděli, že na jihovýchodě Ukrajiny žije velká maďarská menšina o počtu cca 200 000 osob, kterým po Majdanu nová demokratická ukrajinská vláda zakázala, aby na základních školách, kam chodí maďarské děti, probíhalo vyučování v maďarštině, ale až na výjimky jenom v ukrajinštině. Vzpomeňte si, jak celý pokrokový svět ječel, když Čína nařídila Ujgurům mluvit čínsky a zakázali jim nosit muslimské vousy!

Za posměšných a dehonestujících slov našich politiků a novinářů odjel tedy Orbán do Ruska a Číny. Ještě se toho mnoho dozvíme.