... který nikdy nebyl a nebude prezidentem

„Kdybych byl býval někdy zvolen prezidentem, bez dlouhého promýšlení bych se vypravil na dva okraje republiky: na ten geografický a na ten sociální...

Jsme už přes tisíc let fatálně ‚spádoví‘ do Prahy. Tak spádoví, jako jiné státy nejsou. Praha se jako hlavní město nehnula už přes tisíc let. Už ani o tom nevíme, že jsme těžce centralizovaná země. Praha je daleko nejbohatší místo ve státě, sebestředná, stahující elity a bohatství, nevědoucí, jak se žije lidem na okrajích, v pohraničí.

Vztah středu a periferie je už dávno v zorném poli sociologů jako problém, nikoli však politiků. Všechno chudé, zaostalé, nepříjemné odsouváme k hranicím s vědomím, že se ti lidé nedokážou ubránit. Odsunuli jsme i Němce, abychom na uprázdněné místo mohli odsouvat všechny ty nepříjemnosti, jako jsou němé děti bez nohou a páchnoucí elektrárny.“

Petr Pithart

To jsou slova Petra Pitharta, která mi sdělil před pár měsíci. A když jsem se ho ještě optal, jak by to chtěl změnit, když prezident má tak slabé pravomoci, dodal: „Silné ‚pravomoci‘ prezidenta jsou jinde, je to jeho osobní věrohodnost, jeho příklad, schopnost přesvědčovat. Jeho schopnost empatie a slovo v pravý čas a na pravém místě.“

Cituji ho proto, že o Petru Pithartovi se uvažovalo jako o prezidentovi několikrát a za nejvěrohodnější typ ho v roce 2001 považovali nejen někteří naši občané, ale i třeba francouzský Le Monde.

Petr Pithart vyrostl na Kladně jako syn komunistického funkcionáře, který byl za války vězněn a po válce byl deset let velvyslancem v Jugoslávii a ve Francii. Jeho syn byl umístěn jako rukojmí, aby rodiče nemohli emigrovat, do internátu. Do maturity prý skoro nic nepřečetl, hrál hlavně fotbal.

Až po jedenáctiletce, když přišel na práva a začal se motat kolem čtrnáctideníku Karlova univerzita, kde měl na starosti poezii, kterou tenkrát psal, dostal se do jiného prostředí. Do komunistické strany vstoupil ve třetím ročníku a nepřišlo mu to nijak divné, protože jeho otec za tuto stranu seděl tehdy na Kladně na radnici. Když mi o tom kdysi vyprávěl, řekl mi: „Byl jsem zaostalé dítě z prominentní rodiny, aniž jsem to tušil.“

V roce 1966 byl navržen do interdisciplinárního týmu Akademie věd, který si tehdy vydupal Zdeněk Mlynář, a tam se poprvé setkal se špičkovými nejen právníky, ale i sociology a historiky, mezi nimiž tehdy panovala úplně svobodná atmosféra. Zároveň se tam setkal se svými klíčovými tématy, kterými se zabývá dodnes, a to jsou: instituce, intelektuálové, ideologie a identita.

Koncem 60. let stačil ještě rok studovat ve Velké Británii, ale neemigroval, vystoupil z KSČ, nesměl přednášet a nakonec skončil v maringotce, kde měřil vodu a měl dost času na psaní. Tehdy taky podepsal Chartu 77. V maringotce se zrodila jeho nejznámější kniha Osmašedesátý. Z dalších jeho literárních děl připomenu alespoň Devětaosmdesátý a Obranu politiky.

Do politiky Petr Pithart vstoupil hned po listopadu 1989. Nejprve jako kooptovaný poslanec do federálního parlamentu a od února 1990 do července 1992 byl předsedou české vlády.

V té době se staly dvě zásadní události: Podařilo se mu privatizovat do rukou Volkswagenu českou automobilku Škoda, dodnes nejdůležitější český podnik, a když se ho pokusili uplatit, okamžitě to ohlásil na policii, ale bohužel soudní proces se táhl čtyři roky. Obžalovaný nakonec vyvázl jen s podmínkou, přestože úmysl uplatit premiéra byl prokázaný.

Tuto událost Pithart označuje za začátek do současnosti zde vládnoucího marasmu. Od roku 1998 je členem KDU-ČSL. Třikrát stál na zlomu tisíciletí v čele Senátu – dvakrát jako předseda a jednou jako místopředseda – a zároveň přednášel na Právnické fakultě Karlovy univerzity, to ostatně činí dodnes.

Několikrát se spekulovalo o jeho kandidatuře na prezidenta: poprvé, jak už jsem zmínil, na počátku století a podruhé před volbami v roce 2018. Tehdy ale již nekandidoval, a to přesto, že i já se musím přiznat, že z našeho ročníku 1941 mně vždy přišel jako nejvěrohodnější postava, která by mohla po Václavu Havlovi sedět na Hradě.

Petr Pithart je díky svým vlastnostem, vzdělání i schopnostem v očích mnohých nejvhodnějším kandidátem na prezidenta dodnes, i když nikdy na Hradě neseděl a sedět už nebude.

V sobotu 2. ledna 2021 se Petr Pithart dožil 80 let.