Příměr použitý v titulku jsem převzal od Iva Lukačoviče, majitele společnosti Seznam.cz, který je citován v knize Kellner, na níž se podílí 18 renomovaných autorů a která se právě objevila na knižních pultech.

Kellnerova PPF zaměstnává zhruba sto tisíc lidí, z toho u nás asi 14 tisíc a působí ve 24 zemích tří světadílů. Jeho majetek ocenil časopis Forbes minulý rok na 293 miliard korun. Ostatní nejbohatší Češi se pohybují o řád níže.

Kromě neoddiskutovatelných úspěchů se ale spolu s dalšími podnikateli na počátku devadesátých let podílel na prorůstání byznysu, financí, médií a politiky. Kvůli tomu je často hodnocení tohoto muže rozporuplné a někdy i brutálně odmítavé. Nemohu se v této poznámce věnovat analýze fenoménu Petr Kellner, proto se soustředím pouze na různé pohledy na jeho nejproblematičtější krok, a sice na privatizaci České pojišťovny. Cituji pět autorů knihy: novinářů, spolupracovníka Petra Kellnera a bankéře.

Redaktoři Jaroslav Spurný a Jiří Nádoba z Respektu citují slova šéfa Fondu národního majetku Roman Češky: Česká pojišťovna propadla v půli devadesátých let do velkých ztrát kvůli riskantním investicím do menších bank. To vedlo v roce 1996 k dohodě mezi Kellnerem, akcionáři, bankovním dohledem a ministrem financí, podle které přivede-li pojišťovnu k zisku, bude smět PPF koupit další akcie od ČSOB. To se podařilo a Kellner s pojišťovnou dalších 17 let expandoval po střední Evropě a před nedávnem ji prodal za 65 miliard korun italské Generali.

Evžen Hart, který dělal pro Kellnera personalistu, říká: „...při jednání o České pojišťovně rozhodovalo to, že přišli a řekli: Máme v pojišťovně svou pozici, chceme s tím udělat toto a myslíme si, že by bylo dobré, kdyby nám to stát prodal.“ Plán byl akceptován.

Adam Junek (Seznam Zprávy) k tomu dodává: „Klíčový podíl v České pojišťovně držela před svým pádem IPB a prodala je skupině PPF za 1,6 miliardy. Jenže PPF si započetla smluvní pokutu 1,9 miliardy a nic nemusela zaplatit. ČSOB, která zkrachovalou IPB převzala, převedla pohledávku do České konsolidační agentury.“

A Radovan Vávra, bývalý šéf Komerční banky, na Kellnerovi vysoce hodnotí to, že se choval jinak než ostatní, a dokládá to tím, že sedmdesát miliard technických rezerv, které byly v pojišťovně, nepromrhal a nerozkradl, jak by to udělal někdo jiný. Kellner se dle něj choval jako správný hospodář.

Při pohledu zpět si snad můžeme dovolit říci: všichni přední byznysmeni v devadesátých letech netušili, kam jdou, byli často bezohlední, ale moc dobře věděli, s čím už nechtějí mít nic společného. Spojovala je touha po penězích, ale jen Petr Kellner se dokázal obklopit lidmi v různých oborech chytřejšími, než byl on sám, delegovat pravomoci, kontrolovat intuitivní záměr excelovými tabulkami a vydobýt si u svých spolupracovníků respekt.

Psáno pro ČRo Plus