Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já nevím, pane Zieglere, ale jak jsem poznala ty skutečně omezené a jednoduché lidi zde v diskuzi, můžu říct, že ani jeden z nich nevolí SPD. O vás, haniteli SPD, se také při nejlepší vůli nedá říct, že byste byl ta nejostřejší tužtička v penále. Máme tedy voliče "omezenější a jednodušší" na straně jedné a úplně omezené na straně druhé?

Na té straně druhé je naprostá většina voličů. Jsou to ti, kteří volí občanská hnutí bez STAN a ti kteří odmítají v takovém nesmyslném, nedemokratickém volebním systému vůbec volit. Je jich naprostá většina a jen proto zde politické strany a zejména "bývalí" komunisté v nich zde zavedli volební systém podle zásad poměrného zastoupení. Systém,který se již od roku 1920 ukázal být jako nesmyslný, nesprávný a vedoucí ke špatným cílům, které díky jen němu zde nastávají.

Řekl bych, že soudruh Ziegler zase něco nepochopil...

Ale tak co už. 🤣

Prezidentův právní poradce Kysela hovoří o ústavním puči a bohužel s ním musím souhlasit. Spojení hlavy opozice generála Pavla (čti Koláře) s Baxovou protiústavní rotou je začátkem ústavního puče, kterým opozice hodlá změnit výsledky demokratických voleb a nastolit vládu hradní junty, která vybrala, vycvičila a provozuje prezidenta.

Prezidentův právní poradce Kysela je navýsost trapným. Poslouchal jsem několik jeho vyjádření v televizi a nestačil jsem se divit, jak takový člověk mohl vystudovat práva. Asi je studoval v Plzni. Všemožně se totiž snaží vykládat ústavu jazykem právnickým, nikoliv českým, úředním. Takových profesních jazyků zde máme mnoho. Třeba myslivecký (srnec nemá ocásek, ale kelku, v případě zranění mu teče barva a ne krev a pod), hasičský (hasiči nehasí požáry ale provádějí hašení), policajtský (pachatel znásilnění neznásilňuje, ale provádí znásilnění a pod) atd.. Také ten právnický, který se všemožně snaží vykládat ústavu podle přání politických stran a ne podle významu, který má v jazyce českém. A o tom to všechno je.

A ještě bych panu Zieglerovi připomenul toto:

Když si může prezident vydupat u Ústavního soudu právo jezdit na summit NATO, může si u tohoto soudu vydupat i odvolání celé vlády.

Nejprve odvolá vládu na základě předběžného opatření, poté najdou ústavní soudci i nějakou tu ústavní zvyklost, a bude vymalováno.

Prezident si nic nevydupal. Zda i vdupal, anebo nevydupal se rozhodne cca. v září. Potomku semínkového krále.

Politruku Zieglere,

Bednárik je nominován za SPD a není to špatný ministr. Přestaňte blábolit.

Autor tvrdí: "SP šlápla totálně vedle"

Avšak já tvrdím - ústavní soud vykládá ústavu a už několikrát ukázal, že jeho fantazie je výrazně větší než fantazie funkcionářů SPD.

Autor si nevšiml, že se nám spojil prezident s ústavním soudem a kopou za jeden mančaft. Aby se nedivil co rozvědčíkovi může projít.

Nejen autor ... :-P

Závěr článku je správný, ale podstatný argument lze formulovat přesněji. Ústava totiž odděluje dvě různé otázky: kdo určitý ústavní úkon provádí a za jakých podmínek jej může nebo musí provést.

Článek 62 především vymezuje roli prezidenta: stanoví, že právě prezident formálně jmenuje a odvolává členy vlády, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, vrací zákony nebo jmenuje ústavní soudce. Neznamená to však, že všechny tyto pravomoci může vykonávat kdykoliv a podle vlastní politické úvahy. Pravidla jejich výkonu jsou často upravena v jiných článcích Ústavy.

Nejlépe je to vidět na rozpouštění Poslanecké sněmovny. Článek 62 říká, že ji rozpouští prezident. Kdybychom použili výklad SPD, mohl by ji tedy rozpustit kdykoliv. Článek 35 však přesně stanoví případy, kdy je to možné. Článek 62 tedy určuje nositele pravomoci, zatímco článek 35 stanoví podmínky jejího výkonu.

Stejnou strukturu má prezidentské veto. Článek 62 říká, že prezident vrací Parlamentu přijatý zákon. Teprve článek 50 však stanoví, že tak musí učinit do patnácti dnů a že nemůže vrátit zákon ústavní. Ani zde tedy obecná formulace článku 62 neznamená neomezené oprávnění.

A přesně totéž platí pro vládu. Článek 62 určuje, že formální akt jmenování a odvolání provádí prezident. Články 68, 73, 74 a 75 však stanoví, kdo odvolání iniciuje a za jakých okolností k němu dochází. Člena vlády prezident odvolá na návrh předsedy vlády; celou vládu odvolá tehdy, jestliže nepodala demisi, ačkoliv ji podat musela. Ústava tedy prezidentovi nesvěřuje politické právo vybírat si vládu podle vlastních preferencí, nýbrž úlohu provádět stanovené ústavní akty.

Článek 62 proto nelze číst jako samostatný seznam prezidentské moci. Je to katalog úkonů, které náležejí prezidentovi, nikoli katalog situací, v nichž o jejich provedení rozhoduje podle libosti.

Navíc vláda není odpovědna prezidentovi, ale Poslanecké sněmovně. Kdyby prezident mohl kdykoliv odvolat předsedu vlády, který má důvěru sněmovní většiny, nebyla by vláda ve skutečnosti odpovědna Poslanecké sněmovně, nýbrž současně i prezidentovi. Český parlamentní systém by se tím bez jediné výslovné věty v Ústavě změnil v systém poloprezidentský.

Omyl SPD tedy nespočívá jen v účelovém výkladu jedné věty. Spočívá v tom, že zaměňuje přidělení ústavní role za svobodné politické rozhodování o jejím výkonu. Prezident je ten, kdo odvolání formálně provede. Z toho ale ještě vůbec neplyne, že je také tím, kdo může libovolně rozhodnout, zda k němu dojde.

Pakliže si pan soudruh prezident vezme příklad od Zelenského, tak proč ne, žejó.

A Zelenský je mezitím ředitelem Zeměkoule, jak se zdá.

Jen aby si vláda nevzala mustr z Maďarska od Magyara, a neodvolala prezidentčíka!