Víte, že de Gaulle před šedesáti lety na šest měsíců totálně zablokoval fungování nejvyšší instituce tehdejší spojené Evropy ve formě EHS, což byla Rada ministrů? Pojmenovalo se to politika prázdné židle a spočívalo to v tom, že de Gaulle nařídil francouzskému premiérovi, aby se přestal účastnit zasedání Rady ministrů.

A proč se k takovému kroku rozhodl? Hlasování v Radě se mělo podle nových směrnic měnit a jednohlasné hlasování mělo být nahrazeno kvalifikovanou většinou. Mimo to šlo o společnou zemědělskou politiku a o to, že financování zemědělství mělo přejít na EHS, což de Gaulle jako suverenista a zastánce společné Evropy suverénních států odmítal. Po šesti měsících blokády dosáhl svého a právo veta pro členy Rady ministrů zůstalo zachováno.

Nebylo to poprvé, kdy se de Gaulle postavil proti celému evropskému společenství. V roce 1963 vetoval vstup Británie do Unie a ta se tam dostala až v roce 1975. Jako velký vizionář správně usoudil, že Británie nemá ve společném evropském kontinentálním projektu kvůli své odlišnosti co pohledávat, což se potvrdilo nejen věčným britským rebelantstvím poté, co se Velká Británie do Unie dostala, ale nakonec i pozdějším brexitem. Proč o tom ale píši?

K zablokování novodobé levicové víry zelené rakoviny lidstva obsažené v Green Deal, víry, která úspěšně a cíleně likviduje evropský průmysl, evropskou konkurenceschopnost a tím i štědrý evropský sociální model a s ním spojený blahobyt občanů Unie, stačí minimálně jeden evropský politik de Gaullova formátu, který to v Evropské radě vetuje a hodí do těch pošetilých zelených fantasmagorií vidle. A je to.

Najdou k tomu skvělý premiér a moudrý státník Petr Fiala, nebo tamten slovenský trestně stíhaný lump Andrej Babiš odvahu? Nevím, nevím. Ten první je spíše taková okresní dobrota, řekl bych, prostě žádný velký ranař, no a ten druhý vždy všechno v EU odkýval a podepsal, mimo jiné také proto, že je jeho agrární byznys závislý na evropských dotacích. Ten druhý Green Deal v Evropské radě za ČR odsouhlasil a ještě se hned v médiích chlubil, jak je to pro naši zemi výhodné, ten první to pak se svou vládou skoro všechno pilně rozšířil a uvedl do života.

Dnes sice jeden na druhého svádějí, že za to může ten druhý a oba dva se v médiích chvástavě kasají, jak s tím vším zatočí, ale vzhledem k jejich politické minulosti, té jejich tzv. reálné politice, jsem spíše přesvědčen o tom, že oba dva poslušně sklapnou podpatky, jak to vždy udělal třeba i Václav Klaus, no a maximálně vyjednají nějakou plichtu o ničem, neboť jsou z tohoto pohledu oba dva takřka úplně stejní. Chybí jim prostě ty koule, jak se říká lidově.

Blog Martina Mařáka