Minulou sobotu (26.dubna) jsem spolu s kolegy z ODS organizoval v Olomouci ideovou konferenci nazvanou „Potřebuje Česko ODS?“ Vystoupil jsem zde v rámci bloku Ideové kořeny ODS a současnost: Trvalé dědictví či potřeba změny? Na otázku v podtitulu jsem odpověděl hned úvodem, že ekonomicky liberální a hodnotově konzervativní ideje nepotřebují žádnou aktualizaci. Jejich hájení je jediný způsob, jak se postavit socialismu usilujícímu o mrzačení trhu, a který ve jménu pokroku destruuje stavební základy společnosti. Problém je tedy dle mého jiný, a to ten, že Fialova ODS definitivně opustila původní ideologickou profilaci a zcela tak vyprázdnila význam písmen v názvu strany.

Vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli v hanácké metropoli, městě, kde ODS před 34 lety vznikla, jsem k vysvětlení své teze nabídl účastníkům krátké ohlédnutí za počínáním strany:

V 90. letech nastartovala tehdejší ODS díky odborné erudici svých představitelů cestu k prosperitě. Obnovila svobodu na všech úrovních lidského života. Podařilo se ji rehabilitovat ekonomiku a budovat český kapitál. Umělé koridory Marxových „tříd“, jenž kastovali společnost byly pryč a hlavní prim hrál výkon. Socioekonomická mobilita občanů byla po éře totality opět možná.

Správně nastavené konkurenční prostředí distribuovalo mezi občany bohatství rovnoměrně. Byla chyba, že se skupině občanů (soustředěné ekonomicky na středu Gaussovi křivky), jenž byla tahounem produkce a spotřeby, začala opět říkat střední třída. Na ni se ODS v nultých letech soustředila, a to zejména na jednu její část – na podnikatele. Opět se tak vynořil onen antagonismus soupeřících „tříd“- zaměstnance (hájenou ČSSD) a zaměstnavatele (hájenou Topolánkovou ODS). Tuto konfliktní strunu napínal v 90. letech již Miloš Zeman, Občanští demokraté tehdy ale stáli na straně všech. Tím, že si posléze její noví představitelé vybrali za svůj elektorát podnikatele a živnostníky, pokřivili vnímání myšlenek pravice. ODS tehdy opustila své první písmenko v názvu „O“. Politická strategie „Catch you all“ šla stranou.

Toto uvažování pokračovalo i v ODS vedené Petrem Fialou. Boj o dílčí restrikce typu EET zastínil zásadní systémové problémy a to, že se v EU naplno rozjela neomarxistická témata – multikulturní a genderové ideologie spolu s pomýleným eko bojem za záchranu planety – která začala vytěsňovat standardní stranickou demokracii za nový koncept liberální demokracie. Ta občana na účasti na rozhodování nepotřebuje. Naplno se rozbujela politická korektnost, kterou vedení ODS neřešilo, protože jejím tématem byl Antibabiš. Vedení strany unikala podstata a autentické problémy našich občanů.

Místo toho se do slovníku ODS stále více dostávaly absurdity typu cirkulární ekonomika, obnovitelné zdroje ala Green deal a někteří čelní představitele strany byli například velmi zklamáni, že jsme do našeho právního systému nepřijali myšlenky Istanbulské úmluvy, tedy ideologii genderového běsnění snažícího se zlikvidovat soukromý prostor rodiny. Písmenko „D“ tedy také pozbylo v názvu strany význam.

Ve finále vedení strany stranickou demokracii (a tím i poslední písmenko „S“) rozleptalo slepencem SPOLU. ODS se stala účastníkem likvidace jedinečnosti našeho stranického systému a svých ideových kontur. Tuto prázdnotu využila internacionální progresivistická levice, která do ČR skrze politiku ODS transferovala svůj vlastní program. Autentický a ideový souboj stran je pryč, jsme opět u Občanského fóra. Dnes kdysi nejsilnější pravicové straně nerozumí voliči, ale ani sami členové.

Na hlavní otázku ideové konference- Má ODS v české politice své místo?- byla má odpověď, že určitě ano, ale jen ta ODS, která hájí tržní ekonomiku, tradice a naši národní suverenitu. Ta současná je demokracii, svobodě a prosperitě nepřítelem. V resuscitace ODS sice téměř nevěřím, nicméně lepší název politické strany s tak silnou tradicí u nás nemáme. Má smysl o ni bojovat.