Představte si, že jste strana, která měla v roce 2010 31 tisíc členů a roky před tím ještě víc. A představte si, že vám ta členská základna klesne během 13 let skoro na třetinu. Tedy na 12 tisíc v roce 2023.

Znamená to, že děláte něco špatně a lidé ztrácejí zájem? Byli to všechno černé duše zneužívané při ovládnutí stranického aparátu? Možná ani jedno.

Měl jsem nedávno rozhovor s několika vysoce postavenými (bývalými) členy této strany. A ti mi popisovali naprosto neuvěřitelnou praxi, kdy kupříkladu ta strana měla místní organizaci s 500 členy v Praze. A ta strana tu místní organizaci rozpustila, čímž fakticky všech těch 500 lidí vyhodila. A pak založila místní organizaci novou, která má 14 členů, což jsou většinou příbuzní a kamarádi místního zastupitele, který je i v předsednictvu strany.

Těch 500 lidí už zpět nikdo nikam nevzal. A kdybyste se teď rozhodli, že do té nové místní organizace vstoupíte, protože chcete v barvách této strany vstoupit do politiky, tak je naprosto vyloučené, že by vás přijali. Proč asi?

Výsledkem je strana, kde její člen nemůže dělat vedení problémy. Kde nehrozí, že by se snad do vedení skrze hlasování v místních organizací dostal někdo nový. Že by tam fungovala politika „odspoda“ závisející na vůli členů strany.

To i ilustruje, jak tato strana přišla ke svému předsedovi. Ten za ní byl rok v katastrofální vládě Petra Nečase jako nestraník, kandidoval jako nestraník ve volbách v říjnu 2013, v listopadu vstoupil do strany a o 3 měsíce později byl jejím předsedou. Raketová politická kariéra.

Dnes jeho projev z roku 2014, kdy se stal členem a předsedou, označují novináři za něco co napsal Mussolini, nebo Hitler.

V tomto světle je tvrzení, že lidem se do politiky moc nechce, dostává jisté trhliny. I kdyby se vám chtělo, tak v případě této strany to možná nepůjde zas tak snadno.

Ale má to ještě jeden zajímavý aspekt. Proč vstupovat do politiky, když v dnešní době můžete ovlivňovat politiku, aniž byste někam museli kandidovat, někdo vás musel volit a vy jste museli nedejbože vyhrát. Stačí si založit neziskovku a přesvědčit nějaké úředníky na ministerstvu, nebo politiky, že za ně vyřešíte jejich problémy. Úředník váš označí za „odborníky z občanské společnosti“ a je hotovo. Spolupodílíte se na politice vlády, ovlivňujete znění zákonů a to vše bez jakékoliv odpovědnosti, nebo mandátu od voličů.

Takto třeba naše pravicově konzervativní vláda má zmocněnkyni pro lidská práva, která je bývalou členkou strany Zelených. Tedy člověk s názory na zcela opačném konci spektra pravice-levice, než deklaruje pan premiér.

No a teď si představte, že někdo z takto „zásadové“ politické strany má odvahu někomu vykládat, že udělal „názorový obrat“...