Celý víkend jsem přemýšlel, jak se k celé situaci postavit, protože se zveřejněným textem se v řadě věcí neztotožňuji. Zároveň ale nechci, aby se debata o stavebním zákoně změnila ve veřejný spor uvnitř ODS.

Naprosto rozumím našim senátorům, kteří upozorňují na legislativní problémy návrhu i způsob, jakým byl zákon připravován. Řadu těchto výhrad považuji za oprávněné.

Také já vidím v novele významná rizika. Největší obavu mám z rozsahu reorganizace stavebních úřadů. Změna je potřeba, ale nesmí způsobit další paralýzu. Proto od začátku říkám, že bych nový model nejprve otestoval v jednom kraji.

Jedna věc je ale samotné rozhodnutí Senátu. Druhá věc je způsob, jakým jsme jej komunikovali.

A tady se to podle mě jednoduše nepovedlo.

Slovník o „diktátu developerů“, strašení developery, fotovoltaikou nebo sklady za slovník ODS nepovažuji. Rozumím proto i členům a voličům, které takové formulace nadzvedly ze židle.

Můžeme mít rozdílný názor na konkrétní zákon, ale neměli bychom zapomínat, odkud jako ODS vycházíme. Nechci ODS, která bude z člověka nebo firmy, která chce něco postavit a investovat, automaticky dělat podezřelého.

Protože skutečný problém České republiky je přesně opačný: stavíme málo, pomalu, draze a nepředvídatelně.

Stavební řízení je ekonomickou infrastrukturou státu. Jeho nefunkčnost prodražuje byty, podnikatelské investice, školy i veřejnou infrastrukturu.

Vidím to každý den v komunální praxi. Na našem obvodu čekáme dlouhé měsíce na povolení veřejných prostranství a více než rok řešíme povolování relativně jednoduchých projektů ve školkách. O následné kolaudaci se ani raději rozepisovat nebudu.

Pak se obcím vyčítá, že mají peníze na účtech a málo investují. Jak ale mají investovat, když nefunguje ani povolování staveb?

Každý měsíc čekání znamená další náklady. Podnikateli roste riziko, městu se zpožďuje investice a občan nakonec dostane dražší byt nebo veřejnou stavbu.

Současně nechci stavět rychlejší výstavbu proti samosprávám. Obce mají mít silné slovo v tom, kde a jak se bude stavět. Od toho máme územní plánování a dohody s investory.

Jakmile ale jednou řekneme, že se někde za jasně stanovených podmínek stavět může, nemají následovat roky nejistoty. Musí existovat jasná pravidla, lhůty a někdo, kdo za rozhodnutí odpovídá.

Proto bych chtěl celou debatu posunout dál.

Můžeme říct, že tento zákon má chyby. Můžeme jej změnit. Nemůžeme ale předstírat, že dnešní systém funguje.

ODS má podle mě stát na straně lidí, kteří chtějí něco vytvořit. Člověka, který chce postavit dům. Firmy, která chce otevřít nový provoz. Města, které chce postavit školu. Investora, který chce proměnit brownfield v novou čtvrť.

Silné obce. Jasná pravidla. Jasné lhůty. Minimum duplicit. Předvídatelné rozhodování.

Naším úkolem není dát ultimátní veto.

Naším úkolem je přijít s lepším řešením.

Takovým, které umožní městům plánovat, lidem bydlet, firmám investovat a Česku zase stavět.

Autor je stínový ministr pro místní rozvoj za ODS