Třiašedesát let vyšetřování, zkoumání archivů a utajovaných materiálů může skončit. Je to venku. Amerického prezidenta nechala zastřelit členka českého parlamentu Lucie Hrdá. Sama se k tomu veřejně doznala, když na své sítě napsala „Kde je Lee Harvey Oswald teď, když ho opravdu potřebujeme?“

Soudný člověk musí zalapat po dechu – tohle je opravdu možné? Veřejně podněcovat ne pouze k nenávisti, ale rovnou k vraždě? Nabádat k zastřelení představitele našeho nejvýznamnějšího spojence? Tím projevujeme svou příslušnost k Západu? To bude teď normální? I když s tím spojencem… je to vůbec spojenec, když jeho současného prezidenta náš prezident označil za odpornou bytost, které by ruku nepodal? Ale to bude patrně nějaká dialektika, protože Pavel si teď může nohy zlámat, aby se za Trumpem vetřel na summit do Turecka. Asi aby mu tam mohl demonstrativně nepodat ruku.

Takže tu evidentně máme novu éru politické kultury. Když se nám někdo z politiků nebude líbit, vyzveme k jeho zastřelení. Třeba se toho někdo ujme, jako nedávno málem úspěšně na Slovensku. Co kdyby takhle nějaký politik napsal „kéž by se v Macronově případě tentokrát Šakal trefil lépe.“ Také fajn? Nebo by mohl někdo napsat, že by si Merz či von der Leyenová zasloužili lepší provedení operace Valkýra. Také dobré? Nebo kdyby nějaký náš mediálně neoblíbeny politik před patnácti lety pronesl, že na Obamu by bylo nejlepší použít recept ku-klux-klanu? Také dobré? Také v pohodě? No, Hrdá nasadila laťku hodně vysoko, uvidíme, kdo s ní půjde výš. Je nyní přece evidentní, že dovoleno je vše.

Další dnešní aktualita má trochu ezoterický odér. Už jsme tu před lety měli ústavní duchařinu, nyní jsme se se posunuli k tajemnému ústavnímu únosu. Možná se bude řešit výkupné. Nebo přijdou geodeti a začnou vyměřovat. Proč? Prezidentův právní expert Jan Kysela s nelibostí pozoruje kroky vlády. Což je pochopitelné, máme přece opozičního prezidenta. Kysela ale přichází s velmi specifickou terminologií, která tolik připomíná slavnou ústavní duchařinu.

Podle něj současná vláda nepotřebuje měnit ústavu. Může ji prý ale unést. Jak? Dosazením takových lidí do institucí, které Kysela považuje za slabé. No, logiku to moc nedává, slabí přece toho moc neunesou, ale kampak na ezoteriku s logikou. Podle Kysely je u současné vlády výrazné „vychýlení z ústavního půdorysu.“ A jsme u těch geodetů. Zní to všechno tajemně a zamotaně, ale věc je velmi jednoduchá.

Současná vláda naplňuje své ústavní pravomoci svou vlastní politikou. Politikou, ke které dostala mandát od voličů ve vítězných volbách. Voliči tuto vládu volili, protože chtěli změnu. Kdyby si nepřáli vychýlení z dosavadního kursu, volili by současnou opozici. Oni ale změnu chtěli. Aktuální vláda se o ni snaží. Nedůsledně, pomalu, opatrnicky, ne zcela koncepčně a ne dost přesvědčivě. Ale o změnu se snaží. Ústavní právník by rád zachoval zdání své nadstranickosti a jakoby z pozice nikoli účastníka politického střetu nýbrž coby jakýsi rozhodčí dohlížející na dodržování pravidel zoufale nemůže najít žádné jejich porušení. Tak namísto slov o porušení přichází s tajemnými, mlhavými a měkkými pojmy jako „únos“ a „půdorys“.

Přitom stačilo říct: politika téhle vlády se mi nelíbí, já ji nevolil, já jsem změnu nechtěl. Ale pořád je to lepší než nabádat k atentátu, že.