Ladislav Jakl publikoval na Neviditelném psu 19. září článek „POLITIKA: Budou příště volby bez volby?“ Jeho hlavní poselství: pojmout volby jako souboj dobra a zla je cesta do pekel.

K tomu několik poznámek. I volby mohou mít v jisté konstelaci kandidátů podobu politického boje dobra se zlem. Např. když v druhém kole voleb do Senátu bude kandidát demokratické strany (např. ODS) stát proti kandidátovi komunistické partaje. A kdyby u nás byl nacismus hodnocen stejně benevolentně jako komunismus (myšleno v praxi – tričko s Hitlerem vadí, s Leninem nikoli), mohl bych psát o souboji mezi (např.) ODS a pomyslnou neonacistickou partají. V takovém případě musí jít o souboj dobra se zlem. Z principu.

Jako pamětník voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1998 tvrdím, že ona slavná „Klausova mobilisace“ také nesla známky boje dobra se zlem, byť to nebylo vyjádřeno explicitně, ale mezi řádky. Připomeňme předvolební slogan: „Mobilisace. Spoluobčané! Volám všechny, kteří chtějí žít svobodně! (…) Rozhoduje se dnes! Zítra bude pozdě! Volte ODS!“ Chápal jsem to tehdy tak, že nebudeme-li volit ODS, nebudeme žít svobodně. A žití v nesvobodě, to je přece zlo - platí to jak o nesvobodě německé, nacionálně socialistické (1939-1945), tak nesvobodě komunistické (1948-1989). Čili sama ODS v čele s V. Klausem postavila tehdejší volby na takto černobílém modelu.

O rok později, v doplňovacích volbách do Senátu v pražském obvodu 27 po úmrtí Václava Bendy blahé paměti, byl tento model doveden „k dokonalosti“. Nezávislý kandidát Václav Fischer (podnikatel) byl V. Klausem & spol. vykreslen doslova jako ztělesněné zlo: „Snad si myslí, že když do římského Senátu bylo možné zvolit koně, projde do našeho Senátu jeho cestovní kancelář“ (leták ODS). Použít takto nefér stupidní útok proti tehdy úspěšnému byznysmenovi ze strany pravicových a prokapitalistických (!) občanských demokratů byl jednak důkaz, že Fischer je větším zlem než např. komunistický kandidát (shodou okolností také s příjmením Fischer), jednak šlo o ukázkové chucpe. Nehledě k tomu, že kandidátkou ODS byla tehdy Jiřina Jirásková – skvělá herečka, ale s problematickým morálním kreditem (podpis pod peticí žádající nejvyšší trest pro Štěpničkovou). To je druhá strana mince. Od jisté doby se traduje, že Jirásková byla něco jako „Klausova Švorcová“. Ale o to v daném kontextu ani tak nejde, spíše o oživení paměti a připomenutí souvislostí.

L. Jakl píše, že kdo prezentuje volby jako souboj dobra a zla, je už jen krok od toho, aby volby zrušil a zavedl stanné právo. To je navýsost vážné. Proto apeluje: „Nedovolme tomuhle jedu proniknout do svých žil.“ Výzva je to správná, jen mám obavu, že ten jed v leckterých žilách už dávno koluje. A že V. Klaus v tom není tak docela bez viny.