Popravdě a při vší úctě: plukovníka Otakara Foltýna ke svému životu nepotřebuju. Jasný a jednoznačně negativní vztah k ruské agresi z února 2022 jsem si vytvořil ještě před tím než začala.

Že Putin Ukrajinu napadne, to jsem pochopil po prostudování jeho projevu z 21. února 2022. Otázka byla kdy. Dnes už víme, že k útoku došlo za tři dny.

Ale zpět k plk. Foltýnovi. Jeho aktivity nesleduji, dlouho jsem o tom, že od letošního června pracuje pro vládu jako koordinátor strategické komunikace, ani nevěděl. Moje chyba. Na druhou stranu: mám ve svých osmašedesáti letech při celoživotním sledování politiky dost rozumu na to, abych si vytvořil vlastní úsudek. V srpnu 1968 mi bylo dvanáct a okupace pro mě byla okupací a tak to i zůstalo. Dočasným lžím o bratrské internacionální pomoci navzdory.

Stejně tak dnes: Putinova agrese byla, je a zůstane agresí bez ohledu na to, co si o tom myslí ten či onen politik, ten či onen spoluobčan a co o tom píše ten či onen portál. V mém případě je to podobné jako s protikuřáckou kampaní. Jsem celoživotní nekuřák; všechny antinikotinové aktivity jdou mimo mě, nemohou mě zajímat. Asi jako když Apoštolská penitenciárie Římskokatolické církve zveřejní dekret obsahující normy pro získání odpustků během Svatého roku 2025: jako nekatolíka se mě to prostě netýká.

Když už jsem začal brát plk. Foltýna, jeho angažmá a vyjadřování v médiích konečně na vědomí, opět zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že existuje otevřený dopis na jeho podporu. Datován je 20. srpna 2024, adresován premiéru Fialovi a jeho vládě a podepsán více než čtyřiceti intelektuály, vesměs, ale nejen, umělci – patří k nim (namátkou) Jan Burian, Jan Hrušínský, Jan Hřebejk, Jaroslav Hutka, Václav Marhoul, Jiří Padevět nebo Zdeněk Svěrák. Na „první dobrou“ se člověk nevyhne otázce, co tak hrozného se plk. Foltýnovi stalo či děje, že ho musí lidé patřící k intelektuální elitě národa podpořit? Odpověď nechám na čtenářích.

Zvídavost mi nedala a s oním otevřeným dopisem jsem se seznámil. Nemohu říci, že bych jeho signatáře nechápal, údiv ale ve mně vyvolala pasáž, která dělá z plukovníka div ne spasitele uprostřed dosud neúspěšné války proti tzv. dezinfomacím. Cituji: „V této situaci (po ruské agresi 2022-LS) se Česko, jehož politické nebe je dlouhodobě infiltrováno proruskými aktéry, jen váhavě začalo stavět na odpor vůči této ruské hybridní ofenzivě. Zatímco Rusy moderované informační kanály naplno šíří své matoucí pseudoinformace, český stát se až donedávna zdráhal alespoň jasně pojmenovat tyto zásadní problémy. Změna přišla až s Otakarem Foltýnem.“
Wow!
Připomenu, že plk. Foltýn je ve funkci od začátku června 2024. A že od počátku ruského vpádu na Ukrajinu se česká vláda jednoznačně postavila proti agresi, odsoudila ji a Ukrajině všemožně pomáhá, za což je jí mnohými, občany i médii s oponentním názorem na konflikt na východě Evropy, nasazována psí hlava – ovšem v rámci svobodné výměny názorů, což je druhá strana mince (a není to tématem tohoto článku).

Kromě toho jsme se 25. února 2022 dozvěděli, že „po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády (!)“ zablokovala k tomu kompetentní internetová společnost (CZ.NIC) osm tzv. dezinformačních webů. K tomuto svého druhu bezprecedentnímu a pro část veřejnosti problematickému kroku došlo víc než dva roky před tím, než se plk. Foltýn ujal svého úřadu.

Ptám se: Opravdu se Česká republika stavěla od počátku Putinovy agrese váhavě na odpor vůči ruské hybridní hrozbě? Anebo je to jedna z dalších dezinformací, tentokrát z prostředí těch, kdo se hrdinně postavili na obranu hlavního vojevůdce protidezinformační války?