Plánovat příští válku je velmi ošemetná záležitost, tedy pokud ji nechcete sám rozpoutat. Kdo by ještě před nějakými 10 lety odhadoval, jak klíčovou roli budou ve válce hrát drony? A že jejich nejšikovnějším výrobcem a uživatelem bude Ukrajina?

Obrana, tedy vývoj, výroba, údržba zbraní a výcvik vojska, se však plánuje na mnohem déle než 10 let. Vždyť 10 let jen potrvá, než objednané stíhačky F35 u nás dosáhnou plné operační schopnosti. Doufejme, že za 10 let budou ještě k užitku. Diskuse o jejich budoucí potřebnosti není mimochodná. Zatím jsou ve výzbrojích armád a bojují celkem úspěšně. Stejně tak potřebné je zabývat se koncepcí obrany, případně specializací armády a reagovat na vývoj na bojištích. K tomu by měly vést zkušenosti účastníků z probíhajících konfliktů a odbornost odborníků.

Připomíná mi to události v Praze ze srpna 2002, kdy se do města valila tisíciletá povodeň. Město se na ni připravovalo jak to šlo, poslušno zpráv od Povodí Vltavy a od meteorologů. Až na magistrát dorazili záchranáři od jihu, od Strakonic a Českých Budějovic, ještě z nich kapala voda, a povykládali, co se tam opravdu událo a jak s tím zápasili. Hned té noci ochrana Prahy zesílila a zpřesnila se a nad ránem byli evakuováni obyvatelé i mobilní věci z ulic v záplavové oblasti. Pak to opravdu přišlo, Vltava posílena Berounkou, které žádná přehrada nestála v cestě. Stalo se všelicos, co dodnes lidem leží v žaludku a z tehdejšího primátora si dělají legraci, ale město utrpělo dvě lidské oběti (zvědavce, co se na to šel k řece kouknout zblízka a spadl do ní, a hasiče, kterého sklátil infarkt) a neuplavalo žádné auto.

Na obranu bychom měli vydávat 2 % hrubého domácího produktu (HDP) ročně, postupně až 3,5 procenta. Ani diskuse o tom není docela jalová. Ukázal to mj. duel mezi bývalým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem a komentátorem Romanem Jochem na webu echo.24. Zaorálek zde říká: „Ta procenta nemůže nikdo soudný brát vážně. Neříkají nic o schopnostech armády ani o její bojové hodnotě.“ Podle něj vedou spíše k neefektivním nákupům. „Ta procenta nás nutí utrácet za drahé zbraně, místo abychom pořizovali to, co skutečně potřebujeme.“ Joch reaguje: „Je to základní princip férovosti. Když Polsko dává čtyři procenta HDP a my ani dvě, těžko to lze spojencům vysvětlit.“

Ta procenta nejsou vycucaná z malíku. Patrně jsou odvozena z toho, co do armády investuje nejsilnější člen NATO Spojené státy americké, jeho další spojenci a trefná je i Jochova poznámka o Polsku. Je to pochopitelný a uznatelný srovnávací údaj, česky benchmark, zastarale: vyměřovací značka.

Popišme si tu značku tak, že HDP je nově vytvořená hodnota v daném čase (roce) v ekonomice. Z této nově vytvořené hodnoty by 2 % nebo 3,5 % měla být utracena (schválně nepíši investována, protože výdaje na obranu jsou čistá národohospodářská ztráta a Joch opět trefně použil výraz „dávána“) na obranu ekonomiky, občanů a suverenity státu, kteří tu hodnotu vytvářejí. Doufejme, s vysokou mírou pravděpodobnosti, že ta procentuální značka vychází ze zkušeností zemí a armád, které už svou ekonomiku, občany a státy musely bránit. S dodatkem, že výdaje na skutečnou válku vysoce, násobně, převyšují výdaje na obranu, jejichž úkolem je útočníka od útoku odradit. Ale – vzhledem k řečenému Zaorálkem – překotné výdaje na obranu pro dosažení značky nemusejí být efektivní.

Česká vláda se rozhodla, že té značky docílí tím, že letiště v Karlových Varech znárodní pro armádu při zachování civilního provozu. To není nově vytvořená hodnota v ekonomice, leda že by armáda provoz letiště financovala. Dalším nápadem je zahrnutí vysokorychlostních železničních tratí (VRT) do obranného rozpočtu. Sem by měla spadat výstavba více než dvactetikilometrového tunelu pod Krušnými horami na cestě do Drážďan a rozestavěná trať Brno-Přerov.

Jako přesvědčenému hippie-pacifistovi se mi to píše ztěžka. Ale historie nás učí, že každý mír byl podepisován s puškou na rameni. Zahrnutí VRT do obranných výdajů má také svou historickou značku. V železničním vagonu byl podepsán mír mezi Německem a Francií 11. listopadu 1918 a je znám jako příměří z Compiègne, které ukončilo boje v první světové válce. Bylo podepsáno ve vagonu francouzského maršála Ferdinanda Foche, Francie byla na straně vítězů. Stejný vagón použil Adolf Hitler pro podpis příměří s Francií po jejím obsazení dne 22. června 1940. Aby se pomstil.

I v tom vagonu byly pokaždé nabité pušky na rameni.

Poskytl server Svět hospodářství