Jak známo, Česká republika, kterou čekají mj. komunální volby, je zemí s mimořádně rozdrobenou obecní samosprávou. Máme přes 6250 obcí. Právě díky tomu však zůstává veřejná správa občanům blízko. Vedle nesporných (ne)výhod má ale tento model i jednu slabinu, o které se příliš nemluví a na kterou jako dlouholetý učitel správního práva chci upozornit – poměrně nespravedlivé postavení starostů (popřípadě místostarostů) malých obcí.

Odměna starosty v Česku se odvíjí především od počtu obyvatel dané obce. Na první pohled to dává smysl. Jenže při bližším pohledu se ukáže jeden velký nespravedlivý paradox.

Starosta dvacetitisícového nebo padesátitisícového města (nebo dokonce primátor statutárního města) má k dispozici rozsáhlý úřednický aparát. Může se opřít mj. o tajemníka, právní oddělení, odbor investic, správy majetku, dopravy, školství, odbor implementace evropských fondů, odbor interního auditu a kontroly, odbor investiční, odbor kultury, nebo městské informatiky, odbor památkové péče či úřednictvo z odboru životního prostředí nebo územního plánování. Každou složitější otázku připravují odborníci, kteří se dané problematice věnují každý pracovní den. Jestliže tedy nejsou na nemocenské, OČR či na školení.

Naproti tomu starosta malé obce bývá velmi často právníkem, ekonomem, investičním referentem, personalistou, majetkářem, památkářem, stavařem, informatikem i krizovým manažerem zároveň. Řeší mj. dotace, smlouvy, veřejný pořádek a bezpečnost, veřejné zakázky, majetkové záležitosti, komunikaci s občany obce, neobčany i s jinými úřady. A k tomu ještě seká trávu na obecních pozemcích nebo pase kapry v obecním rybníce, řečeno v letní zdvořilé nadsázce.

Často, pokud je tzv. neuvolněným starostou, vedle svého civilního zaměstnání. To již nadsázka není.

Přitom právní i společenská (etická) odpovědnost je stejná. Zákon nerozlišuje, zda obecní funkcionář spravuje pět set obyvatel nebo padesát tisíc. Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, odpovědnost za nakládání s veřejnými prostředky i riziko právních důsledků případných pochybení dopadají na všechny stejně. Což je samozřejmě dobře, zákon může být těžko koncipován ve smyslu – na malých obcích si dělejte, co chcete. Nicméně tomu by mělo odpovídat i systémové nastavení odměn za práci pro obce.

Za více práce méně peněz?

Právě proto je namístě otázka, zda současný systém odměňování skutečně odpovídá náročnosti výkonu funkce. Nejde o to snižovat odměny starostům velkých měst. Jejich agenda je nepochybně rozsáhlá. Rozdíl je ale v tom, že mají kolem sebe tým odborníků. Starosta malé obce bývá na řadu problémů prakticky sám.

Možná by tedy při stanovení odměn do budoucna neměl hrát hlavní roli pouze počet obyvatel, ale také rozsah zázemí, které má starosta k dispozici. Není přece nelogické uvažovat, že čím menší aparát obec má, tím větší díl práce i osobní odpovědnosti nese samotný starosta.

Lidově řečeno, na malé obci se logicky starosta nadře více než ve velkém městě. Proč jsou za to představitelé malých českých, moravských a slezských obcí trestáni nižšími platy? Rozumíte tomu někdo? Přijde vám to spravedlivé?

Kritizovat umí každý

Stejně důležitá je však ještě jedna věc. Obecní samospráva nemá být služba, kterou si občané objednají jednou za čtyři roky a pak už ji jen hodnotí od hospodského stolu nebo na sociálních sítích. To opravdu není pizza objednaná přes Bolt či Wolt.

Pokud je někdo přesvědčen, že by obec mohla fungovat lépe, má možnost kandidovat. Tak funguje skutečná místní demokracie.

Jak nám říkaly už „soudružky učitelky na základce“: kritizovat umí každý, ale když se má přiložit ruka k dílu… Nota bene, sám jsem kdysi také byl neuvolněným zastupitelem, tak vím, o čem jest řeč.

Sečteno: Český a moravský venkov nestojí jen na opravených silnicích nebo dotacích z evropských fondů. Stojí především na lidech, kteří jsou ochotni převzít odpovědnost za svou obec. Nebývají to profesionální politici. Často jsou to sousedé, kteří po práci ještě řeší obecní rozpočet, kanalizaci, opravu školy, pořádek v obci nebo žádost o dotaci.

V případě, že chceme, aby se i v budoucnu našli schopní lidé ochotní tuto službu vykonávat, měli bychom jim vytvořit podmínky, které budou odpovídat skutečné náročnosti jejich práce. Nejde o privilegia. Jde o elementární spravedlnost. On takový starosta menší obce je častokrát pro demokracii potřebnější než kdejaký senátor nebo… již raději mlčím.

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.