V posledních letech v našem státě klesá důvěra občanů ve státní instituce, vládu, parlament i prezidenta. Nejlépe na tom jsou místní samosprávy, které dělají přímo něco pro občany. To signalizuje, že je cosi shnilého v našem státě a soustátí, a opět se šíří „blbá nálada“, jak by řekl náš první porevoluční prezident. A nezáleží to na tom, zda je u vlády Babiš, či Fiala. Protože to není jen u nás, ale i v tom soustátí, jehož jsme součástí.

Má to dvě oblasti příčin. Náš život se tak nějak plíživě zhoršuje a komplikuje. Ne, že bychom ze supermarketů vozili méně naplněné nákupní vozíky (i když teď už trochu ano). Horší se jiné kvality života. Ceny rostou a inflace nám ukusuje úspory. Kdysi, dokonce i za totality, byla dostupná lékařská pohotovost, dokonce i ta zubní. Dnes za ní musíme jezdit dost daleko. V lékárnách občas neseženete potřebné léky. Na vesnicích byly vesnické prodejny a kde ne, zajela ta pojízdná. Vesnice i po revoluci obsluhovala spousta autobusových linek. Teď zvítězila ekonomika. Jsou místa, kde se pro hustotu provozu bojíte přejít ulici a děti často rodiče do školy raději vozí. Je toho víc a ďábel se vždy skrývá v detailu.

Tou druhou příčinou je ideovost. Zase nám někdo říká, co jediné je správné, co si máme myslet a jak se máme chovat. Vždy je zle, když stát zapomene, že je tu proto, aby se jeho občanům dobře žilo, tady a teď a začne šířit nějakou ideu. Ta idea občany postupně zastíní. Dokud jsme byli bohatí a naše životní úroveň narůstala, byli jsme ochotní tolerovat teze o boji s klimatem v zájmu zářné budoucnosti i šíření našich „hodnot“ na východ Evropy i v Orientu. Tolerovat woke výstřelky s desítkami druhů pohlaví a omlouvání se za to, co dělali naši předkové před staletími, když budovali technickou civilizaci. Ale teď začínáme pociťovat ekonomické důsledky těchto idejí a to se nám přestává logicky líbit. Když některé vrstvy mají problém, jak opatřit dětem stále dražší školní pomůcky či dárky k Vánocům, je jim zcela jedno, zda za sto nebo dvě stě let stoupne hladina moře o 4 nebo 40 cm, nebo teplota o 4 °C. Proč bojovat s celoplanetárními silami, kdy obětování se malé Evropy sotva co změní. Když jim to zdražuje energie a vyvolává inflaci, už jim to není jedno. Jsou problémy palčivé tady a ty v budoucnosti. To je třeba problém penzijní reformy v důsledku stárnutí populace a vidíte, jak nám dává zabrat.

Čím více jsou pak tyto ideje profláklé a začne si jejich problematičnost uvědomovat i vládnoucí třída, tím se stává striktnější a vyžadující poslušnost. Vyhlásí stav ohrožení. Čeho? No hlavně těch ideálů. A podobně jako v každé totalitě začíná platit, kdo nejde s námi, jde proti nám. Začíná to plukovníkem Foltýnem, blokováním účtů na sociálních sítích, ostrakizací protivníků a končí cenzurou a vyhazovy z práce. Mocní si neradi připouštějí, že šlápli vedle. Kouzelnou formulí se stávají dezinformace, boj proti drogám a dětské pornografii. Za ně se pak schová leccos. Proč není jedno, co si kdo myslí a říká? Jestli většina lidí stojí za Ukrajinou a chce ji pomáhat a jiní si myslí, že Rusko bylo k invazi vyprovokováno agilním Západem? Vlády si stejně udělají své a my jsme v proukrajinském bloku. Proč je tolik humbuku, když někdo kritizuje svatý grál Green Dealu a jeho nařízení? Protože si ti u moci nejsou svou pravdou jistí.

Mocní kdysi vytvářeli vzor socialistického člověka a nyní chtějí toho „liberálně zeleně demokratického“. Hlavně poslušného. U nás máme dávný antagonizmus pražské kavárny a bývalých klausovců a zemanovců. Nespokojený občan marně hledá na současné politické scéně zastání a tak se poohlíží po okrajích. Sílí preference Motoristů, Přísahy, ale i Stačilo. To zavání příklonem k režimu pevné ruky. I to, že se preference v rámci koalice často posunují od slušnějšího Fialy k razantnějšímu Rakušanovi. A ne jen u nás. Je to i příznakem krize současné demokracie. Projevuje se to pomalu i celém evropském soustátí a to není dobré znamení.

Nejhorší ale je, že všechny ty ideologie jsou jen pozlátkem, lákadlem na lidi, a skrývají se za nimi peníze a boj o moc. Tu naši západní demokratickou nevyjímaje. Ano, bývala tou nejlepší a nejhumánnější, ale pomalu jí přestává být. Zprofanovala se a řítí se do záhuby. Tak si ji ještě užijme, dokud to jakž takž jde.