Jak kdysi trefně podotkl vážený profesor ústavního práva z Brna Jan Filip: „Jednou z největších předností demokratického právního státu není jeho neomylnost. Je jí schopnost uznat vlastní omyl a napravit jej.“ Mám za to, že aktuální novela zákona o doplňkovém penzijním spoření představuje právě takový případ.

Novela, která od srpna umožňuje části seniorů získat zpět dříve ztracené státní příspěvky a bez sankce ukončit penzijní spoření, si zaslouží pochvalu, a je úplně jedno, kdo za ní stojí.

Ostatně odpovědný volič si to dnes hravě najde dříve, než bys řekl „vláda“ nebo „žák“.

Měnit pravidla během hry?

Připomeňme si, že před dvěma lety český stát zrušil státní příspěvek lidem, kterým byl přiznán starobní důchod. Samotné rozhodnutí o změně systému státní podpory lze z hlediska ústavního práva respektovat. Parlament má právo měnit sociální i daňovou politiku. Velký problém však spočíval jinde.

Řada občanů uzavřela smlouvy za určitých podmínek, investovala své (většinou zcela poctivé) prostředky v důvěře v tehdy platnou právní úpravu, avšak následně zjistila, že pravidla byla změněna uprostřed hry. Zde nutno zvednout ukazováček a vyslat jasný negativní signál. Co jim to přineslo? Přestali dostávat státní příspěvek, ale současně nemohli své spoření bez sankce ukončit. Ocitli se v právní pasti.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že jedním ze základních atributů opravdového právního státu je princip ochrany důvěry občanů v právo, právní jistota a předvídatelnost práva a jeho následků.

Ergo kladívko neznamená to, že zákony nelze měnit. Značí to však, že demokratický právní stát by měl změny provádět hodně citlivě, přiměřeně a s respektem k legitimnímu očekávání těch, kteří jednali podle dosavadních pravidel. Zde důchodců.

Zásada legitimního očekávání v akci

Právě legitimní očekávání bylo v tomto případě oslabeno. Mnozí senioři a seniorky si penzijní spoření zakládali mimo jiné proto, že stát jejich odpovědné chování podporoval. Jestliže stát tuto podporu zruší, neměl by současně bránit občanům ve svobodném rozhodnutí, zda ve spoření (bez sankcí) pokračovat. Taková kombinace byla obtížně obhajitelná nejen ekonomicky, ale především z hlediska elementární spravedlnosti.

Bez nespravedlivých sankcí

Nová právní úprava proto nepředstavuje žádný mimořádný bonus ani předvolební dárek. Ve své podstatě napravuje stav, který nebyl šťastně nastaven. Dotčeným seniorům umožňuje odejít ze systému bez sankce a těm, kteří již přišli o státní příspěvky nebo dokonce o část vlastních prostředků, otevírá možnost jejich navrácení.

Za pozitivní považuji rovněž skutečnost, že náprava našla podporu napříč Poslaneckou sněmovnou. V době, kdy bývá česká politika často rozdělena téměř ve všem, je každá shoda na odstranění zjevné nespravedlnosti dobrou zprávou. Právní stát totiž nepatří vládě ani opozici. Patří občanům.

Částka, kterou si novela vyžádá ze státního rozpočtu, se pohybuje kolem šedesáti milionů korun. Ve světě veřejných financí nejde o sumu, která by mohla rozhodnout o osudu státní pokladny. O to významnější však může být její symbolický dopad. Obnovit důvěru občanů bývá totiž mnohem dražší než ušetřit několik desítek milionů. Latinské přísloví errare humanum est připomíná, že mýlit se je lidské. Pro stát to platí stejně jako pro jednotlivce. Jak jsme již naznačili na začátku, rozdíl mezi dobrým a špatným státem nespočívá v tom, zda někdy udělá chybu. Rozhodující je, zda má odvahu ji napravit.

V tomto případě se tak stalo. A to je dobrá zpráva nejen pro dotčené seniory, ale pro všechny, kdo věří, že právní jistota, ochrana legitimního očekávání a důvěra občanů ve stát nejsou pouhými hesly z učebnic ústavního práva, nýbrž hodnotami, které mají mít své místo i v každodenní legislativní praxi.

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.