Stalo se už nejednou, že když Petr Pavel promluví bez toho, aniž by mu někdo připravil, co přesně má říct, vypadne z něj něco, čím se nám tak trochu odkope. A ukáže, že pravdomluvnost mezi jeho silné stránky rozhodně nepatří.

Pozornost vzbudila třeba jeho účast na festivalu Colours of Ostrava, kde se v rozhovoru s Liborem Boučkem rozhovořil mimo jiné také o svých vztazích k vládě Andreje Babiše. Nejzajímavější je z tohoto pohledu pasáž v čase od cca 29:45. Je to vlastně jeho vzkaz do Strakovky:

„Na druhou stranu i prezident má nástroje, které mohou vládě znepříjemňovat život. Já nechci tyto nástroje využívat jako nástroje nátlaku, ale chci je využívat tam, kde je to opodstatněné. Jako je například při schvalování zákonů. Pokud některý zákon bude opravdu špatný nebo zhoršující situaci, pak mi asi nezbude nic jiného než třeba takový zákon ho vetovat. Ale nebude to proto, že bych se chtěl pomstít vládě, ale bude to proto, že je ten zákon opravdu špatný.“

Nejspíš proto, aby Petr Pavel prokázal, že nemluvil do větru, vetoval vzápětí vládě Andreje Babiše rozpočtovou novelu rozvolňující pravidla pro naše zadlužování. Přiznám se, že ani mně se tato novela nezamlouvá, protože dláždí cestu do hotového dluhového pekla. Nicméně vzhledem k předchozímu vyjádření Petra Pavla je na místě otázka, co je pravým důvodem jeho veta. Že je zákon špatný, nebo jde o snahu se vládě pomstít? A že by snad pan prezident doposud špatné zákony vědomě pouštěl? A tedy, že svoji funkci tak trochu flinká, když není onou příslovečnou „poslední pojistkou“ před jejich přijetím? On jí ale opravdu není. Minimálně v jednom případě už totiž Petr Pavel selhal, když podepsal zákon, který vládě rozhodně vrátit měl. Šlo o Zákon o státním rozpočtu na letošní rok, který je v rozporu se Zákonem o rozpočtové odpovědnosti.

To už byl Petr Pavel přísnější na vládu Petra Fialy, které vrátil zákony hned dva. Konkrétně novelu Zákona o soudech a soudcích a pak také Zákon o změně platů vrcholných politiků, soudců a státních zástupců. Obě veta pak byla Poslaneckou sněmovnou přehlasována. Což samozřejmě vede k úvaze, zda nevyužívání tohoto práva nesouvisí s tím, že pan prezident moc dobře ví, že pak bude jeho veto stejně přehlasováno. A tedy, že jeho úsilí zabránit tím přijetí špatného zákona by stejně přišlo vniveč. No ale pokud je tedy tato pravomoc v podstatě k ničemu, tak proč ji prezident vlastně má. Nedávalo by pak větší smysl mu ji odebrat?

Ale zpět k prezidentskému vetu. Vzhledem k tomu, že dříve Petru Pavlovi špatné zákony nevadily (viz jeho podpis pod „nezákonný“ rozpočet), tak je podle mne jeho vzkazem vládě, že to s tím „znepříjemňováním života“ myslí vážně. A když tvrdí, že z jeho strany nejde o „nástroj nátlaku“, tak prachsprostě lže. Opět se nám tedy trochu odkopal. A možná ne jenom trochu, protože to pravděpodobně nebyla jeho jediná lež v posledních dnech. V rozhoru pro iDnes se například vrátil ke sporu o jmenování Filipa Turka do čela Ministerstva životního prostředí jako kompromisního řešení situace poté, co jej odmítl jmenovat do čela Ministerstva zahraničí. Konkrétně k tomu prohlásil toto:

„Protože jsem si nebyl jistý, jestli si z našeho rozhovoru Petr Macinka odnesl to, co jsem chtěl sdělit, napsal jsem mu asi patnáct až dvacet minut poté ještě výslovně v SMS, že si Filipa Turka nedokážu představit ani na postu ministra životního prostředí.“

Jenomže před pár dny zveřejnil Petr Macinka SMS, kterou dostal tři hodiny po zmiňovaném rozhovoru od Petra Pavla prostřednictvím jeho kancléře Milana Vašiny vrhající na všechno úplně jiné světlo. O jmenování pana Turka do čela MŽP se v ní hovoří jako o „variantě k zamyšlení“, které „vyžaduje důkladné zvážení na straně vaší, koalice a mé“. Jinými slovy jmenování pana Turka ministrem nevylučuje. Existuje tedy vážné podezření, že Petr Pavel v rozhovoru pro iDnes nestydatě lhal. Může jej jednoduše vyvrátit. To když ukáže onu SMS, kterou údajně poslal panu Macinkovi vzápětí po jejich schůzce. Nejsem sice příznivcem zveřejňování těchto zpráv, ale tuto praxi u nás zavedl před nedávnem právě pan prezident.

Zatímco v případě zmiňovaných SMS čelí Petr Pavel pouze podezření ze lhaní, v jiném případě lze již považovat jeho vyjádření za lež prokazatelnou. V témže rozhovoru se totiž vyjádřil i k osobě svého „přítele po boku“ Petra Koláře a popřel informace o tom, že by snad byl jeho poradcem: „Petr Kolář je nezávislou osobou, nemá statut poradce a nemá s Hradem žádnou smlouvu.“ Jenomže, když se člověk podívá na stránky Hradu, najde jeho jméno v sekci „Poradci prezidenta republiky“. Takže když je někdo v takto pojmenované sekci, tak to bude asi těžko hradní kuchař. Ale třeba Petru Pavlovi křivdím a Petr Kolář tedy skutečně jeho poradcem není.

Zato je však faktickým prezidentem…

Psáno pro deník TO.