Chystaný sjezd sudetského landsmanšaftu v Brně má cosi společného s jevy ve kvantové fyzice. Nelze být úplně nezúčastněný pozorovatel. Když řeknete, že je vám ten podnik fuk a o Sudeťáky se nestaráte, zaujali jste stanovisko zrovna tak silné, jako kdybyste varovali před provokací a připomínali, že sudetští Němci nikdy nesouhlasili se vznikem Československa a pomáhali Hitlerovi s jeho likvidací. Dokonce byste z tenat nevyklouzli, ani kdybyste prokázali absolutní neznalost historie, nevěděli, co byly Sudety a o Benešových dekretech nikdy neslyšeli: totální ignorance je taky postoj. Osobně si myslím, že vyhnání Němců našemu národnímu státu převážně prospělo. Jsou pryč a je pokoj. Skoro, jak ukazují poslední události.

Mé vnímání věci ovlivnilo už v dětství tatínkovo vyprávění . Vyšel jednou s kamarádem z vinárny, bylo to krátce po válce. Naproti přes ulici stálo zaparkované auto. Na střeše zahrádka plná beden a pytlů další balíky na nosiči vzadu. Šli se k autu podívat. Uvnitř viděli porcelán a nádobí a hodiny.
„Vidíš,‟ povídal kamarád. „Svině zlatokop. Nakradl si v Sudetech, hajzl jeden.‟
Plivl na kapotu a kopl do zadního kola, načež dodal:
„Tak ahoj, už musím domů.‟
Načež do toho auta nasedl a odjel.

Holt, je to pěkně zamotané, jako vždycky, když jde o lidské záležitosti. Babička mé první ženy žila v domku po Němcích v Krásné Lípě. Za války ji Němci zavřeli na Pankráci. V domku zbyl po původních majitelích nábytek, nádobí i příbory. Vidličky byly ozdobené hákenkrajcem. Jednou, po mnoha letech, zastavilo před domkem auto a vystoupili původní majitelé. Babička je pozvala dovnitř, uvařila jim kafe. Všechno si prohlédli, chválili, jak to pěkně udržuje a odjeli. Co s tím? I to je takový „kvantový jev‟. Názor se promění v postoj.

Bude to trvat do té doby, než se počet lidí znalých věci rozplyne v převaze totálně neznalé generace. Byl bych čekal, že to už nastalo. Když jsem se dozvěděl, že se landsmanšaft chystá do Brna, řekl jsem si, no sláva, nastávají normální poměry. Proč by sebevědomému národu mělo vadit, že nějaký spolek si u nás udělá výjezdní zasedání? Ale ne, mýlil jsem se. Pořád ještě jsou jiskřičky a z nich se dá rozfoukat plamínek k ohřátí polívčičky.

Kdo nejvíc fouká? Komunisti a Okamurova kolaborantská partaj. Komunisti chválabohu v parlamentu nejsou, ale SPD hraje přesně tu roli, jakou sehrála Henleinova SdP. Ta podoba je až groteskní, dvě písmena přehozená a jedno je malé místo velkého. Jedni škodili republice podporou hrozby ze západu, tihle podporují nepřítele na východě. Princip je naprosto shodný.

Co tedy s tím? Znovu se vracím k úvodní úvaze. Názor znamená účast, ať je jakýkoli. Přitom je tak snadné se nenechat vtáhnout. Máme dost důvodů k sebevědomí, abychom dokázali mávnout rukou nad něčím, co nemá prakticky žádný význam.

Psáno jako Poslední slovo, Lidovky 4.5.