Devět volebních kol bylo potřeba, než byl těsnou většinou zvolený Václav Klaus prezidentem republiky. Třikrát musel k zákonodárcům jako kandidát promluvit, aby je získal. Byl srozumitelný i vtipný, mluvil dobře, jak on umí. Připomněl, že prezident má na domácí scéně především roli symbolickou, že nesmí vytvářet protiváhu výkonné či legislativní moci, žádné politické uskupení nesmí preferovat, ale být univerzálním a hájit zájmy všech občanů bez ohledu na jejich světonázorové či politické přesvědčení. Nabádal, abychom zapomněli na neproduktivní spory o občanskou společnost, soustředili se na to, co nás spojuje, a pěstovali atmosféru čestného soupeření, nikoliv nepřátelství, atmosféru vzájemného naslouchání a nikoliv předpojatého odsuzování, atmosféru uvědomělého hledání společné odpovědnosti za naši zemi. Slíbil a řekl doslova: „Prezident…nesmí být arbitrem dění v zemi. Musí spíše být uvážlivým „svorníkem“ legitimních zájmů jednotlivců i celých politických seskupení vzešlých ze svobodných voleb.“

Byla to odvážná slova od někdejšího ministra, premiéra a předsedy Sněmovny, který při jednání s oponenty i partnery vynikal slušnou, ale nelítostnou razancí, přímým tahem „k jádru pudla“ i sžíravou ironií. Bylo-li třeba, uměl „nevidět“ a „neslyšet“ i „umenšovat“ bližního svého až k nule. Pod jeho vedením ODS často a vysoko zvedala prapor proti „nepolitické politice“ jeho předchůdce, proti odborovým předákům, proti různým nevládním, neziskovým a občanským hnutím a jejich aktivistům a ekologickým iniciativám, proti úřadu ombudsmana, proti řadě usnesení Ústavního soudu, proti „třetí cestě“ i „novému středu“, proti „socializaci“ Evropské unie, kam ji tlačili „nebezpeční“ komisaři EU i šéfové vlád Velké Británie, Francie, Německa, a další a další.

Václava Klause Rok první, druhý i třetí nutí k úvaze, zda se mu daří pokus „polepšit se“, jak o něm mluvil ve svém druhém kandidátském projevu. Řekl tehdy: „Zkusil jsem začít u sebe. A ukázalo se, že to není snadné. Ukázalo se, že to není snadné, ale za pokus to stojí.“

Je dobré, že máme prezidenta, který na všechno má názor a umí to dát znát, který ví, že není dokonalý a dokáže beze studu veřejně slíbit: polepším se, budu svorníkem. Zůstává otázka, nakolik se Václavu Klausovi pokus o nápravu daří. Soudím, že v jedné zásadní věci má pan prezident (i jeho poradci) velký dluh, ze kterého plynou mnohá nepochopení. Nesnaží se veřejnosti vysvětlit, že funkce prezidenta republiky je v Ústavě ČR zařazena do hlavy třetí (Moc výkonná), proto je prezident součástí moci výkonné. A protože z výkonu své funkce není podle článku 54 odpovědný, nese plnou odpovědnost vláda, která je podle čl.67 téže Ústavy vrcholným orgánem (!) výkonné moci.

Prezident, který má roli symbolickou a nevytváří protiváhu výkonné či legislativní moci (jak o tom sám V.K. mluvil v kandidátském projevu 1.1.2003), by neměl doma i venku bohatýrsky vystupovat proti europeismu, multikulturalismu, environmentalismu, humanrightismu, NGO-ismu, homosexualismu a dokonce i sociáldemokratismu (!), což je pikantní už proto, že sociální demokracie dvoje svobodné volby v Česku vyhrála.

Takovým chováním jako by Václav Klaus „upozaďoval“ prezidentství funkcí čestného předsedy ODS, jako by chtěl pomáhat své milé „pravé“ opozici a měl potěšení z každého štulce, kterým může „oblažit“ Paroubkovu „Strakovku“. Je to zbytečné a je to škoda. Nezbývá proto než doufat, že Rok čtvrtý i pátý budou v tomto směru lepší.