22.10.2019 | Svátek má Sabina


NÁZOR: Rakety v Česku?

20.7.2006

Americká protiraketová základna jako zkouška schopnosti a prozíravosti vedení ČR

V posledních letech sledujeme nárůst počtu konfliktů v celém světě, kterých se stále aktivněji a dlouhodobě účastní i pravidelné armády USA, Ruska, Británie, Izraele. Z ohnisek bojů je přitom zřetelné, že se jedná o klíčová centra spojená s využíváním nejdůležitějších surovin současnosti. Je také nesporným faktem, že rozvoj islámu v jeho fundamentální podobě nemůže Evropan, a tedy i Čech, Slezan či Moravan vidět pozitivně. Jeho jedinou brzdou jsou dnes právě tyto velmoci jako USA a Rusko, které dokáží nacházet dostatek odhodlaných vojáků schopných postavit se ke všemu připraveným islámským mudžáhidům a politiků nebojících se přijímat i těžší rozhodnutí.

Jak vidíme v ČR, naši vládní představitelé dokáží daleko lépe vymyslet spíše způsoby, o kolik miliard více zadlužit stát pouhým plýtváním státními zdroji. Podstata vlády zde spočívá v nepromyšlených programech rozhazování peněz ze stále se zvyšujících daní, které rozvoji vyspělosti státu v ničem nepřispívají.

Stavbu protiraketová základny USA na českém území můžeme nahlížet z více hledisek:

1. Miliardy dolarů, vynaložených v posledních letech USA na vývoj raket schopných zničit raketu nepřátelskou ještě před dosažením oblasti jejího cíle, přinesly sledovaný efekt. Ač mnozí - i američtí - odborníci dříve vytýkali vojenskému rozpoču USA zbytečně vysoké částky na vývoj něčeho, co podle nich nemělo fungovat, vědci opět prokázali svou schopnost za vynaložení dostatečných investic tohoto cíle nakonec i přes opakované neúspěchy dosáhnout. Je jasné, že vývoj těchto zbrojních systémů půjde ještě dopředu, takže jejich efektivnost a s ní spojená přesnost se bude zvyšovat.

2. USA opět rozšířily své oblasti vlivu i na další státy, které jaksi dobrovolně přiznávají svou neschopnost na podobné hrozby cizích zemí reagovat vlastními zbraněmi. Jejich obranný průmysl tedy jaksi “zaostává“. Přitom se explicitně vytváří a upevňuje dojem, že dané země budou snad „věčně“ (jako v případě našich bývalých důvěrně známých vztahů s SSSR) kráčet stejnou cestou mezinárodní politiky jako USA. To se však v případě stále rostoucích cen ropy může velmi brzy ukázat jako zásadní omyl. Zavázat se v takovém případě například na umístění cizí základny na 99 let, jak to v minulosti ve smlouvách s jinými zeměmi Velká Británie i USA dělaly, by se mohlo ukázat jako zásadní omyl nejen pro politiku České republiky, ale i další státy Evropské unie (Polsko) a Evropskou unii samotnou.

3. Americká raketová základna na našem území může pomoci americké obraně, nijak však výrazněji neposílí obranu České republiky. Důvodem její stavby je jasně proklamovaný závěr americké protiraketové agentury, že střely Iránu či Severní Koreje by se jen velmi obtížně likvidovaly ze základen na území Severní Ameriky. Je však třeba předpokládat, že spádová oblast těchto střel by pak byla blíže ČR než USA, ač by směřovaly na USA a ne na ČR.

4. Na české straně bychom si měli kromě stálého omílání informace, že USA je náš hlavní spojenec, především uvědomit, že žádná akce ve světovém dění nezůstává bez reakce. Umístění byť jen podpůrných radarů pro druhou část této základny s raketami rozložené případně v Polsku je jasným signálem pro ty, kdo by případně na USA opravdu vystřelit chtěli, že velmi vhodné by bylo nejprve zrušit tuto část americké obrany na českém území. Právě strategie velmocí studené války a především SSSR v případném konfliktu spočívala v prvotním obsazení a vyřazení co největšího množství těchto objektů malými speciálními jednotkami s malými počty diverzantů a až těsně poté měl následovat útok na předpokládané vojenské a civilní cíle. Zde je možné si představit scénář, že cizí agenti nejprve provedou útok na americkou základnu v ČR a bude-li úspěšný, teprve poté jejich země vystřelí rakety na USA. ČR se tak stane primárním terčem a pro USA v případě vyřazení jejich základny i např. kufříkovou jadernou bombou, která zasáhne větší území ČR, i primárním indikátorem, že mohou očekávat útok na své území. Bude-li navíc útok v ČR vyhodnocen jako neúspěšný, daná země své střely na USA nevyšle, avšak s následky katastrofy se budeme muset vypořádat hlavně sami.

Vzhledem k výše popsaným argumentům hodnotících aspekty umístění této základny v ČR nevidím v článcích informujících o „příjezdu amerických expertů“, „vybírání vhodného prostoru“, „starosta místní vesnice doufá, že stavba základny přinese obci zisk (kolik si asi myslí, že na takové vysoce speciální základně bude vojáků a jestli je tam budou vybírat podle toho, kolik vypijí piva v místní hospodě 4. cenové skupiny)“ prakticky žádné informace, jaké výhody její umístění přinese ČR.

Ptejme se, zda přinese umístění této základny v ČR nějakou změnu v politice administrativy USA k rozdělování zakázek na rekonstrukce zemí jako Irák. Armády USA, Británie atd. je za přispění naší zahraniční politiky i vojáků - Irák, Afganistán - obsadily a drží, abychom se pak dočetli, že české firmy byly ze všech stamiliardových zakázek vyloučeny, protože se ČR „dostatečně nezasloužila o osvobození daných území“.

Přispěje stavba této základny v ČR a naše podpora politiky USA k tomu, že se cena ropy a tím i benzínu na českých silnicích začne snižovat?

Začne se velvyslanectví USA chovat vzhledem k našim občanům žádajícím o americká víza slušněji a nebude za ně chtít dnešní 3000 Kč? Již od revoluce v roce 1989 přitom žádáme o zrušení víz do USA, žádný kladný výsledek to však nemá, naopak Američané stále českým občanům zpřísňují podmínky vstupu na své území.

Američané by vzhledem k počtu svých občanů dnes pracujících v Praze měli také zvážit, zda nedovolit podobnou možnost i Čechům dnes nuceným načerno pracovat v USA.

Chtěl bych zde vyjádřit svůj smutek nad tím, že když ne v rámci ČR, tak v zemích Evropské unie nevidíme podobně efektivní postup ve vývoji moderních technologií. Je zřejmé, že inovace zbrojního průmyslu a do něj vložené investice se projeví i v dalším širokém spektru rozvoje zdánlivě nevojenských systémů a výrobků, jakým je například původně pro potřeby americké armády vyvinutý internet.

Evropské unii jasně chybí jednotný postup v obranném průmyslu i mezinárodní politice. Dalo by se to řešit například úřadem přímo voleného evropského prezidenta a jeho vládou volenou evropským parlamentem, pod jejichž vedení by zároveň spadaly sjednocené armády všech zemí Evropské unie. Investice do obranného průmyslu i vliv diplomacie EU by v mezinárodním měřítku nesrovnatelně více vzrostly. Zároveň je zřejmé, že by se dal podstatně omezit přechod mezinárodních surovinových center pod americký, ruský, případně čínský vliv a nahradit ho evropským. V současné době jsou státy EU téměř naprosto odkázány na dovoz surovin z oblastí, které nepodléhají jejich kontrole, ale naopak jsou kontrolovány USA (které si stále dalšími smlouvami zajišťují nová ropná pole v Africe atd.) a Ruskem.

Závěrem bych si dovolil podotknout, že případná výstavba základen nečlenských zemí EU na území EU by měla vycházet i ze společného stanoviska Evropského parlamentu. Jeden stát EU by za současné situace sjednocování Evropy v daleko sebevědomějšího a efektivnějšího účastníka mezinárodního dění neměl uzavírat takové smlouvy o využití svého území k vojenským účelům, které by v budoucnu mohly jednotnému postoji Evropy bránit.

Jako poslední bod tohoto článku bych si dovolil podotknou, že vývoj EU k podobně efektivním zbraňovým systémům a technologiím, případně její posilování v mezinárodní oblasti nemůže vést přes sociálně demokratické vedení evropských států. I v USA se tento program vývoje, jako i mnoho dalších prosadily právě hlasy ostře pravicových politiků orientovaných na výkon a nejlepší odborníky, nikoliv na k socialistům a komunistům se hlásící masy. Že eurofobní a nacionálně šovinistická ODS se svým čestným předsedou také není pro ČR v moderním světě velmocí výhra, ale jen další hřebík do rakve českého mezinárodního významu, může vidět každý, kdo sleduje jejich vyjadřování o Evropské unii. Nenabízejí zlepšení a řešení, jen rozbíjení a zakopání se ještě hlouběji v našem už tolikrát rozsypaném českém písečku, kde si poslední stovky let postaví bábovičku (nyní ve formě americké raketové základny) kdokoliv, komu se jen zachce.

Osobně nejsem proti této americké raketové základně, pokud bude ve smlouvě o ní jasně napsáno, jaké to bude mít pro ČR výhody a že se případně zruší např. do 3 měsíců od doby, kdy s jejím dalším setrváním vysloví český parlament nesouhlas. Zatím jsem o něčem podobném z úst českých politiků neslyšel a nerad bych se dočetl, že území zakladny pronajali Američanům na 99 let za symbolickou jednu korunu, protože ji vlastně dělají i pro nás. V roce 1938 nebo 1968 jsme také viděli, že i státy jako my se v případě vlastní neschopnosti bránit stávají figurkou ve hře, která se klidně obětuje. Daleko spíše by se dalo věřit tomu, že v případě ještě užší, i vojenské, integrace EU by tato jen tak na své území a ještě ve svém centru nepustila. To v případě USA jen tak předpokládat nemůžeme, protože i ČR se může ukázat jen jako jedno z okrajových bojišť jako Tchaj-wan, jehož ztráty ani na civilním obyvatelstvu by se do amerických statistik nepočítaly. Jeden jejich voják v CNN vláčený ulicemi Mogadiša v Somálsku je pro ně větší rána, než celý Tibet obsazený Čínou, kde už Tibeťanů zahynuly statisíce a s Čínou se obchoduje dál. Takový nedostatek propočtů v mezinárodní politice se nám jako občanům ČR v budoucnu může zásadně vymstít.

(soukromý názor člena SNK Evropští demokraté)



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.