Na vcelku solidně logicky a argumentačně podložený text mladého politologa Mariána Kišše (Největší bludy Václava Klause, LN 18.3.) reaguje poradce Václava Klause Michal Petřík (Bludy o Klausovi mimo politologii i diskusi, LN 27.3,) zcela neadekvátně, protože se vyhýbá faktům a užívá zcela primitivních paralel. Použil-li např. Marián Kišš rovnici: demokracie = právní stát + svobodné volby + občanská společnost, vyvodil z toho blízkost Lenina (!), který rovnicí také kdysi definoval komunismus. Jsou proto od té doby rovnice komunistickým haraburdím? Klausovo oblíbené klišé o přemíře regulací v Evropské unii Kišš odmítl a přesně doložil, že jde o potřebnou harmonizaci a žádoucí koordinaci. EU tím nejen odstraňuje překážky, které by občanů přinesla povinnost vstřebávat pětadvacet rozličných právních norem, jim se přizpůsobovat, ale uvolňuje i prostor pro volný trh a pohyb osob, aby vše bylo průhlednější a snadnější. Poradce Petřík se diví Kiššově poznámce o jasném stranickopolitickém profilu tzv. nezávislé NGO Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), jakoby neznal její výstupy, její materiály. Od počátku jasně dokládají, že je více než prodlouženou ruku Václava Klause a jeho mediální ochranky. Pan poradce dokonce prozrazuje neznalost ústavy, když se domnívá, že Václav Klaus je bývalým členem vládní exekutivy a není tudíž nic divného na tom, že je v oné „NGO“ předsedou správní rady. Podle ústavy je ale česká hlava státu součástí moci výkonné, jejímž vrcholným orgánem je vláda.

Pan Petřík ani slůvkem nereaguje na rozpor, kterým chce Václav Klaus „léčit“ deficit demokracie v EU tím, že připouští její rozšíření o středoasijské země s autoritářskými režimy. Nereaguje na Klausovo urážlivé srovnávání EU s někdejší brežněvovskou RVHP. Nevysvětluje, proč „svorník“ české politické scény – kterým Václav Klaus chce být – trvale bohatýrsky vystupuje doma i venku proti europeismu, multikulturalismu, environmentalismu, humanrightismu, NGO-ismu, homosexualismu a dokonce i sociáldemokratismu. Nevysvětluje, proč prezident - demokrat nemíní akceptovat vládu, kterou by tiše podporovali v parlamentu komunisté, když sám pro svoje zvolení jejich zjevnou podporu přijal.

Pan Petřík argumenty nevyvrací, ale do tisku si rýpnout neodpustil, když se podivil, jak „něco takového vůbec mohlo být zveřejněno v nebulvárním celostátním deníku“. Čili nevolá po diskusi, debatě, dialogu, ale po cenzuře, po zákazu. Zpochybňuje kvalitu politologa za text, na který mohl (ale neuměl) reagovat věcně a slušně. Jakou asi kvalitu mají rady, které poskytuje panu prezidentovi?