Reakce na článek Ondřeje Neffa Ve vyhořelém domě nekřičte o požáru o Paroubkově strašení "modrou diktaturou":

Všechny vlády s účastí ČSSD byly buď menšinové, nebo měly v parlamentu jen nejtěsnější většinu jediného hlasu. Možná to bylo dobře, protože v dané konstelaci nemohly „hodit za hlavu“ pojmy diskuse, debata a dialog a chtě nechtě musely hledat jakýs takýs konsensus.

Do zcela jiné situace (svádějící k mnoha „podivnostem“) se může dostat po volbách ODS. Má totiž svého člověka na Hradě (díky tomu „přízeň“ na Ústavním soudu a v České národní bance), má předsedu Senátu a Senát, má kraje, má většinu primátorů. Získá-li k tomu Poslaneckou sněmovnu, a proto vládu (premiéra, případně i předsedu PS), odolá pokušení, které z toho může vyplývat? Nezatočí se jí z toho hlava?

Jsou členové současného vedení ODS (pánové Topolánek, Langer, Nečas, Říman, Tlustý a paní Němcová) dostatečně zralí, aby odolali oné nevídané síle a moci, kterou po r. 1989 nedisponoval v naší zemi ještě nikdo, dokonce ani sám Václav Klaus jako premiér? Nemůže být ono nevídané soustředění legislativy, exekutivy a soudních i bankovních špiček pod křídly jedné strany nebezpečné, dokonce i pro onu stranu? Tyto otázky se vnucují a musí být položeny. A nejlépe včas.