Billboardy u silnic by se měly zakázat. Zejména ty předvolební. Jinak vážně hrozí stovky dopravních nehod vinou řidičů ztrativších kontrolu nad svým chováním. Je to zkrátka k popukání.

Padouch nebo Hrdina, my jsme jedna rodina. Jedině my jsme proti korupci. Miroslav Kalousek - nejčestnější muž ve státě. Myslím to upřímně. Máme na kandidátce STRAKU. Rozeznáte, které jsou míněny vážně a které si z politiků utahují?

U jiných je třeba hlubšího studia. Jak věřit Cyrilu Svobodovi, že chce v politice více žen, když jich je na volitelných místech kandidátek KDU-ČSL jako šafránu (a v Praze mají první ženu až na nevolitelné – čtvrté - startovní pozici)? Anebo jak rozšifrovat čerstvé ponuré nosiče megaplakátů ODS? Jako blížící se dobu temna? A nejsou sliby z ostatních ploch občanských demokratů stejně falešné, jako tváře elegantních modelů vydávajících se za dělníky, živnostníky, spokojené rodiny?

České průkopnictví v parodiích na billboardech patří herci Petru Čtvrtníčkovi, na kterého navázal místopředseda ODS Ivan Langer a několik anonymních inzerentů. Co do vtipnosti vede Balbínova poetická strana. Škoda, že tepe jen pokrytectví Kalouskových lidovců. Balbínovci neprezentují sebe, ale s jistou dávkou zaujatosti vnášejí do kampaně škubání koutků úst. Obzvlášť to vynikne ve srovnání se strnulostí a nulovém nadhledu „seriózních“ lídrů.

Na druhou stranu, nic se nesmí přehánět. Utonout v záplavách smíchu či trapného rudnutí není dvakrát příjemné. S nasazováním psí hlavy se to nemá přehánět. Profesionálně natočený Renčův klip, kterým ODS straší zablouděním do děsivé jeskyně, v níž vládne stvůra KČSSD (patrně hybrid komunisty a sociálního demokrata), je ukázkou přehnané negativní kampaně, s níž ODS mimochodem již několikrát u občanů pohořela. Bubáci ani mobilizace v tuzemské kotlině nezabírají. Činit z voleb referendum o ČSSD je stejně krátkozraké jako hrozit modrou diktaturou. Vždyť na rozdíl od pseudodemokracií Lukašenkova střihu je u nás ještě stále – na všech úrovních, od Poslanecké sněmovny až po obce - pánem volič mající vlastní rozum.

Sociální demokracie své protivníky poněkud přecenila. Prezentovala v několika mutacích obsáhlý volební program, z rukávu sype politické manifesty jeden za druhým. Odpovědí jsou dílčí závazky konzervativců a la „zajistíme, aby kdo pracuje, měl víc, než kdo nepracuje“.

Třeba ale přichází obrat k lepšímu. Snad nám konečně fotbalista Milan Baroš s lyžařem Lukášem Bauerem v kampani ODS srozumitelně vysvětlí princip rovné daně, běžkařka Kateřina Neumannová zasvěceně pohovoří o vztahu KDU-ČSL k drogám, potratům a homosexuálům a skupina Elán zvrátí pochyby části voličů ČSSD, že se navrhované grandiózní porodné promítne do nárůstu „sociálně nepřizpůsobivé“ výseče populace. Pokud nikoli, zklamou. Anebo ne? Co provedete, když vás Lucie Bílá vybídne, abyste skočili z okna? Vrhnete se dolů?

Ale můžeme čekat něco jiného než prvoplánovou show plnou celebrit, když není sdělovat co nebo komu? Když Václav Klaus a Mirek Topolánek působí jako slavná dvojice Randall a Hopkirk (jednoho vidíte, druhého ne), nebo když ČSSD srdnatě válčí s antiparoubkovským osazenstvem většiny médií, do nichž pronikne takřka jen s házením rukavic a archaickými výzvami k souboji?

Buďme proto vděční aspoň za to, že v éře internetu si každý zájemce může sbírat informace a formovat názor sám. Všemu tomu cirkusu za okny navzdory.

Literární noviny, 18.4.2006

Autor je poradce předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka