Poslanec Paroubek v těchto dnech rozjíždí svou další volební kampaň, která skončí obvyklou jeho porážkou. Popravdě řečeno, je škoda, že nekandiduje v obecních či dokonce senátních volbách přímo on sám. Už sice v minulosti v obou „disciplínách“ pořádně dostal “na zadek“, ale nyní by to mohlo být ještě stylovější. Je ve světlech ramp. Je králem (jak se sám nazval) mezi všemi poplety, je veleknězem neschopných, kyselých a nevzdělaných. Co je to za krále, který se opírá o kyselinu?A kam vedl by stát?

Do dvojích voleb zbývá ještě několik týdnů a sledovat Džordžíňa je přímo umělecký zážitek. Pobíhá po mediální scéně jako tajtrlík a vypouští šrapnely, které předtím sám nastražil. Očekává, že upoutá pozornost a že jeho věrní konzumenti sociálních dávek mu rozumějí. S čím ale ještě může přijít zítra, pozítří a popozítří? Jak zaujmout, získat znovu pozornost a přinutit své jednodimenziální voliče, aby se zvedli a došli k urnám?

Racionálně viděno – problémy s voličem ČSSD by měly i jiné „šajby“ než je právě pan poslanec. Když se nic nedá rozdávat, a přerozdělovat, politika pro socany končí. Nemá obsah. Je po programu. Dohoda typu „my vás zvolíme a vy nám zařídíte, abychom žili na úkor sousedů a budoucí generace“ v těchto volbách nemá smysl. Ve velkých městech tolik lidí - kteří od politiky očekávají pečené holuby přímo do úst - není a v obcích menších zase nejsou socani, kteří by dokázali kandidovat a něco dělat. A senát? Ten ČSSD dávno chce zrušit, což prosazuje od doby, kdy pochopila, že jde o perpetum mobile jejích proher.

Socialisté se dosud v Paroubkovi nezorientovali. Scéna dost podobná tomu, co kdysi se odehrálo ve Verejnosti proti násilí. Zvolili si za předsedu vlády - Mečiara. Nevěděli, tápali. Neuměli bez něho a nemohli s ním. Ten průběh bude i zde stejný: strašlivý hlomoz, konflikty, pády a vzestupy a postupná parcelace a likvidace ČSSD. A uprostřed stále Paroubek, byť kopec trosek kolem něj se bude zvětšovat nepřímo úměrně klesajícím volebním ziskům.

Může snad někdo namítnout, že tak daleko ještě nejsme. Socialisté dlí dosud v sevřeném šiku a ponoukají: „My máme lídra, který nemá ve straně potenciálního vyzývatele, vyměňte proto v ODS vy svého a pojďme se domluvit.“ Nepochopili dosud, že Paroubek stojí sám v přeplněném kupé a nikdo s ním nechce nic mít. Má smysl se dohodnout s Mečiarem? A na jak dlouho? Do příštího podrazu?

Socialisté v sevřeném šiku ovšem nezůstanou příliš dlouho. Nebudou mít vládu, nebudou mít sněmovnu, nebudou mít senát, kraje, ani města a obce. Co budou mít? Poslance Paroubka. Budou očekávat, že prezident pověří právě jeho sestavením vlády? A proč by to dělal, když pan poslanec se sestavením vlády již pověřil dychtivě sám a v předtermínu dostal padáka?

Ve druhém kole, bylo-li by nutné, dostal by pověření sestavit vládu nejspíš opět Mirek Topolánek, a to na půdorysu červencové trojkoalice. A případné kolo třetí? Ano, úřednická vláda s pověřením do předčasných voleb. A to už by se sevřený šik socialistů měnil dávno v ryk – proti poslanci Paroubkovi.

Dovolte mi tedy shrnout: 1. Jiří Paroubek nemá žádnou šanci být pověřen sestavením vlády a nebude mít tedy žádnou šanci k nákupu poslanců a k vládě s komunisty. 2. Sociálnědemokratičtí poslanci nedovolí Paroubkovi hazardovat s jejich mandáty a nedovolí mu dojít do třetího kola. 3. My, demokraté a vítězové z roku 1989, netrpíme hrůzou z toho, že máme opozici. Jsme na to mentálně připraveni, jsme na to zvyklí a dokonce to vítáme. Tento systém – politický i ekonomický - jsme u nás vybudovali a budeme ho chránit se vší rozhodností. Socialisté všech stran naopak trpí, když nemají absolutní moc, a to i nad penězi. A mezi nimi nejvíc právě poslanec Paroubek. My jsme v klidu, žijeme v systému, který jsme vždy chtěli a uslintaní „paroubci“ nám nevadí. Máme se jich bát? Ať se bojí oni. 4. Paroubkova hysterie vede spolehlivě k otupení diváků. Co předvede zítra? Ukáže snad občanům svůj pornofilm? Sní snad k obědu svého souseda? Předvede skok z desetimetrové věže nebo zvítězí na olympiádě ve cvičení na koni našíř? 5. ODS postačí vládní důslednost , pracovitost, věcnost, trpělivost a kompetence. Nebát se poslance Paroubka a nekrást. Ostatní přijde samo. 6. Paroubkův nezměnitelný „mečiarovský“ styl spolehlivě povede k mečiarovským koncům: k dlouhodobému, postupnému a úpornému rozkladu sociální demokracie. ČSSD se v příštích letech bude postupně loupat jako cibule. Bude se sypat a nezničitelný Paroubek bude stále v čele. Až zůstane skoro sám a zhasne. Má nám to vadit? Socialistů v Česku neubude a já je miluji natolik, že jim přeji, ať těch svých stran mají brzy alespoň deset.

Měli bychom si pro to všechno Paroubka považovat. Nikdo totiž v příštích letech neudělá pro demokracii a tržní hospodářství v České republice víc než právě on. Chvála Bohu za to, že se nám objevil – a že ho máme. A čím víc štěká, tím lépe. Je darem z nebe.