Úvahy o efektivní státní byrokracii nabraly velmi konkrétní rysy. Svou představu totiž zveřejnilo sdružení www.estat.cz. Výsledky více než jednoleté aktivity tohoto sdružení jsou pozoruhodné. Návrhy na zlevnění státní správy se týkají řady aktivit státu. Významným návrhem by mohl být tzv. Tošovského zákon, který se inspiroval některými požadavky OECD i zavedením podobného zákona ve Velké Británii. Stručně řečeno, idea tohoto zákona je velmi prostá. Dříve, než se přijme nový zákon nebo novela jakéhokoliv zákona, měla by se provést důkladná analýza současné právní úpravy, která by v případě, že návrh zákona či novela zákona není původní a tudíž je nadbytečná, neumožnila takovýto zákon či novelu přijmout.

Návrhy sdružení www.estat.cz jsou velmi sympatické a vesměs je považuji za racionální. Přesto a nebo právě proto se však člověku vkrádá na mysl pochybnost, zda je možné státní byrokracii zkrotit novými zákony. Růst administrativy je ostatně klasickým námětem sarkastických Murphyho zákonů. Česko si přitom svou „redukcí“ byrokracie prošlo poměrně nedávno díky „reformě státní správy a samosprávy“, která má na svědomí vznik 14 krajů. Takovýto typ „reforem“ se provádí relativně snadno. Nabízí se totiž při něm nová místa a nové „pašalíky“ věrným straníkům i „teplé pelíšky“ pro další armádu úředníků. Není to zřejmě ještě všechno. Nyní můžeme slyšet další požadavky na růst administrativy tím, že se volá po nápravě této socialistické pseudoreformy, nikoliv však její redukcí, ale vytvořením tzv. „plnohodnotných“ krajů. Tím se má na mysli stav, že pouze v krajských městech bývalé ČSSR jsou krajská ředitelství policie, krajské soudy a bůhví co ještě. Je ostatně typické, že nikdo(?) nechce zrušit tyto orgány tam, kde již dnes jsou. A přitom by to bylo naopak velmi žádoucí a i tímto zrušením krajských orgánů čehokoliv by vznikla mezi všemi kraji stejná rovnost. Nebyl by ale prostor pro pašalíky a „pelíšky“.

Stát, který za osm let sociálně demokratických vlád nesmírně zbytněl, vykonává činnosti, které nás stojí stovky miliard ročně na daních. Je proto na místě zcela zásadní otázka: Nebylo by možné většinu, neřku-li všechny úkoly státu svěřit do rukou privátním firmám a pustit tak do těchto služeb konkurenci? Velkým problémem nákladnosti státní správy je totiž státní monopol na služby státu. Efektivita ve smyslu snižování nákladů se v dnešní státní správě vůbec nenosí. I kdyby určitá politická reprezentace projevila ochotu zabývat se efektivitou státní správy v tomto žádaném směru, nikde není záruka, že po dalších volbách se tento trend opět neobrátí. Proto vidím v privatizaci a konkurenci jedinou trvalou cestu na snížení nákladů státu. Tato privatizace státních služeb by musela být doprovázena poklesem přímých daní nejlépe na nulu. Jsem přesvědčen, že by Česko neztratilo nic na své přitažlivosti a služby poskytované dnes státem často ve velmi mizerné kvalitě by se určitě zlepšily pod tlakem konkurenčního prostředí.

Už slyším celou škálu námitek proti této základní myšlence. Ta již ostatně není také vůbec nová. V naší středoevropské realitě je přinejmenším nezvyklá. Stále totiž podléháme iluzi, že stát nám zajistí jistou kvalitu a je trvalou zárukou. I když se řada z nás dnes a denně přesvědčuje, že tomu tak v řadě konkrétních situací není, podvědomí nás nutí žít stále s touto iluzí. A proto tvrdím, že Česká republika s.r.o. by fungovala lépe než dnešní státní moloch.