Ještě před nedávnou dobou mně zvali pedagogové středních škol, abych studentům přiblížila fungování samosprávy v obcích a městech. Přijala jsem, zkušenosti z 20ti let v komunální politice jsou zajímavé a navíc jsem chtěla vědět, jak si tuto oblast představuje mladá generace. Proto vždy, po cca 40 minutách, kdy jsem se snažila jim téma přiblížit, po jejich otázkách, jsem se ptala i já. Otázky to byly veskrze komunální: co by změnili ve svém okolí, jak by dle jejich představ měla vypadat správná škola, jak změnit dopravu na nedaleké, rušné křižovatce? Odpovědi byly nejdříve rozpačité, později se studenti rozkurážili: v okolí školy lepší parkování! Překvapilo mne to, ale ti nejhlasitější jezdili do školy svým autíčkem nebo na motorce. Cyklisté byli ve třídě dva. Škola by měla mít větší hřiště, třeba i s volejbalovým a tenisovým kurtem, možná i bazén. Alespoň 25m. A křižovatka? Tak na té zakázat auta! Že si odpovědi na první a poslední otázku protiřečí, bylo zřejmé na první pohled. Můj dotaz, jak by své představy chtěli financovat, považovali za zbytečný: „No přece ze státního rozpočtu“. Otázku, jak si představují naplňování státního rozpočtu, jsem nestačila položit. Naštěstí zazvonil zvonek.

Na tuto svoji zkušenost jsem si vzpomněla, když jsem zahlédla článek o návštěvě mladých poslanců a starostů, (samozřejmě i poslankyň a starostek) u prezidenta republiky v Lánech. Docela by mě zajímalo, o čem si tito mladí s bělovlasým mužem povídali. V další části článku jsem pak zaznamenala, že prezident zvažuje návrh, aby věk pro aktivní volební právo byl snížen z 18 na 16 let. Na přiložené fotografii jsem viděla rozesmátého mladíka, skoro ještě kluka, který se snažil udělat si selfíčko s prezidentem. Asi v to odpoledne byla na zahradě v Lánech velká legrace, ale o bližších tématech rozhovorů nebylo uvedeno nic. Pouze ještě povzdech prezidenta, že pozice mladých starostů není snadná.

Ze srovnání těchto dvou situací a pod dojmem prezidentova zvažovaného návrhu mně napadla kacířská myšlenka podívat se na stránky Českého statistického úřadu, jak se vyvíjelo volební právo v Rakousko-Uhersku a později v Československu v minulosti.

Zákon o všeobecném volebním právu byl přijat 26. ledna 1907. Volili ale pouze muži starší 24 let. Pasivní volební právo-věková hranice 30 let. Tímto zákonem došlo i ke zrušení tzv. kurií (dělení voličů podle majetku). Volit ale nemohli ani vojáci z povolání, lidé v chudinské péči či trestanci.

Že se volební právo stalo všeobecným a rovným, stanovil zákon až v roce 1920. Dle něj mohly volit i ženy. Ale do Sněmovny a Senátu lidé různě staří: aktivní volební právo 21 (Sněmovna) a 26 let (Senát), pasivní 30 a 45 let. Účast ve volbách byla povinná, za neúčast hrozila pokuta či dokonce vězení. Osoby starší 70 let byly od povinnosti volit osvobozeny, kandidátky byly vázané (hlas nikoli pro jednotlivého kandidáta, ale pro politickou stranu).

Pro první volby po 2. světové válce přišla změna: věk pro aktivní volební právo byl snížen na 18 roků, hranice pro pasivní volební právo zůstala na nižších 30 letech. Účast ve volbách povinná, ale osoby podezřelé z kolaborace byly z účasti na volbách vyloučeny. Volit bylo možno pouze ze stran, sdružených v Národní frontě (kdysi silná Agrární strana byla účelově prohlášena za kolaborující s nacistickým režimem a z voleb vyloučena). A podle hesla „My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova“ se snížení věkové hranice pro aktivní volební právo na 18 roků jeví jako velmi účelové. Nově měly tehdy možnost volit další tři ročníky mladých, nadšených voličů.

Po roce 1989 kromě zásadní události, a sice rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku, byly přijaty restituční zákony, byl obnoven Senát PČR, přijat nový Občanský zákoník, či uzákoněna přímá volba prezidenta republiky, (záměrně neuvádím všechny změny v zákonných normách. Na to by stránka nestačila). Věková hranice pro aktivní volební právo zůstala zachována na 18 letech.

A dnes se tedy ozývá hlas prezidenta republiky, aby aktivní volební právo, prozatím prý pouze pro komunální volby, bylo možné uplatnit od 16 roků. Proč prozatím a proč pouze pro obce není zřejmé. Možná se komunální volby někomu jeví jako podřadné, nebo možná zkusit volbu tak nějak na zkoušku. Prostě systém pokus-omyl. Někdy to vyjde. A někdy také ne!

Nevím, co k tomuto názoru (snad opravdu názoru, nikoli pouze „plácnutí do vody“) prezidenta vedlo. Nevím, jaký má on či jeho poradci přehled o skutečných vlastnostech a schopnostech současné generace 16+. K takovému zásadnímu rozhodování musí být skutečně pádný důvod, pokud to není důvod průhledně účelový, a sice získání dalších dvou ročníků mladých, ambiciózních voličů, které je možné pít rohlíkem nebo přesvědčit fešnou, flanelovou košilí.

V dnešní době celkové infantilizace společnosti, v době, kdy se ale věk dožití ve zdraví zvyšuje, kdy do politiky se příliš nehrnou ti již zkušení a přitom ještě nikoli nejstarší, tj. generace 45ti či 50ti letých lidí, je takový návrh hazardem s celou Českou republikou. Netvrdím, že zákonodárné sbory ČR by měla být Rada moudrých z antického Řecka, rada bělovlasých a vrásčitých kmetů.

Nejsem ani nepřítel mladé generace, vím, že věková obměna je přirozeným jevem. Ale také si opravdu, ale opravdu nemyslím, že mládí je kvalifikace. Systém učeň, tovaryš, mistr je vyzkoušený mnoha generacemi a přeskočení kteréhokoli stupně je nebezpečné.

K ujasnění příčin a domýšlení důsledků nestačí pouze tituly před a za jménem. K tomu je třeba ještě jedné velmi důležité schopnosti: je třeba zkušenost. Zkušenost, kterou nenahradí ani snaha, ani vysoké vzdělání, ani ambice. Zkušenost lze získat pouze prožitím mnoha situací, kdy se třeba i v každodenním, obyčejném životě musí člověk rozhodovat. V maličkostech, ale i v zásadních situacích. Pak teprve může mít odvahu rozhodovat o životech druhých. A že zákonodárná činnost je rozhodování o druhých, je jednoznačné. Ti, kteří k tomu najdou odvahu, by měli vidět dále, než na špičku svého nosu!