Organizace Člověk v tísni pár měsíců před volbami připomněla, že Ministerstvo práce údajně slíbilo předložit návrh rodičovské dávky pro ukrajinské obyvatele. Má to podle této organizace zvednout porodnost v České republice a omezit nelegální práci. Co si o tomto „nápadu“ myslíte? Je to relevantní za současné situace státní pokladny?
Neziskové organizace mají být zcela nezávislé na státu. Nemají dostávat ani korunu z veřejných peněz od daňových poplatníků. A stát má být zcela nezávislý na neziskových organizacích. Má svou politiku provádět v zájmu svých občanů a poplatníků, ne na základě nátlaku organizovaných zájmových skupin.

Proč Fialova vláda ignoruje bídnou situaci s porodností v České republice? Může to být dáno tím, že tento problém vyžaduje systémové řešení a příliš velké úsilí a koordinaci mezi koaličními stranami? Čím osobně si vysvětlujete nízký zájem mladé generace o narození vlastních potomků?
Je to problém dlouhodobý. Řekla bych, že kulturně civilizační. Ale poslední tři roky je pokles už zcela dramatický. Možná je za tím i nesmyslné nucené očkování fertilní populace za kovidových restrikcí, uzavření škol, které způsobilo pozastavení výcviku sociálních dovedností dětí a mládeže, ale i důraz na sobectví a feministické bláboly o tom, že kariéra přinese ženám štěstí.

Vláda nejenže bídnou natalitu u nás ignoruje, ona ji dále zhoršuje, když se v mnoha svých činech horlivě připojuje k současnému módnímu progresivistickému útoku na rodinu. Mladá generace je načichlá soudobou atmosférou hedonismu, sobectví a pseudosektářských úzkostí. Takhle nějak začínaly končit kdysi kvetoucí, dnes dávno zaniklé civilizace.

Premiér Fiala s ministry financí, dopravy a zemědělství podnikli v pondělí 20. května jednodenní návštěvu Ukrajiny. V Užhorodu podepsali deklaraci o zapojení českých firem do obnovy nemocnic a dopravní infrastruktury. Čím si vysvětlujete skutečnost, že vláda nyní sází na zahraniční politiku mnohem více než na domácí?
No, především je na Ukrajině válka. Také mi přišlo před pár lety komické, když jsme si hezky rozdělili Afghánistán na sektory a každá určená země se měla stát jistým protektorem a obnovitelem určené oblasti. Jenže medvěd ještě běhal po lese a běhá dodnes, zatímco naši myslivci už odtamtud zdrhli i se svými plány. I tady je přece nutné nedříve ukončit válku, a pak až přemýšlet o obnově. A jistě, vláda má zásadní nesplněné domácí úkoly, tak hledá úniková témata. Namísto aby se starala o zastavení ekonomického, sociálního a společenského úpadku tady u nás doma, nejspíš před nás v době vrcholící předvolební kampaně předstoupí se smělým plánem na dobytí Marsu nebo tak něco.

Jak by podle Vás měla Česká republika ideálně vyvažovat solidaritu se zahraničím a odpovědnost vůči vlastním občanům?
Solidarita prováděná státem neexistuje a nikdy neexistovala. Pokud státy někam kdy posílaly peníze svých poplatníků, vždy tím sledovaly nějaký zájem. Tady bych se především ptala po formulaci onoho českého národního zájmu.

Skutečná solidarita může být jen věcí jednotlivců a jejich dobrovolné aktivity.

Rozhovor vyšel v deníku 24TČten