Od zveřejnění návrhu programového prohlášení vznikající vlády rozebírá odborná i laická veřejnost především jeho ekonomickou část. Větší pozornosti tak unikl jeden podstatný bod – plán na řešení otázky tzv. politických neziskovek.

Přitom i on patří mezi záměry nově vznikající vlády patřící do oblasti financí a hospodaření státu. Konkrétně se na toto téma v návrhu píše:

U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, zavedeme povinnost tuto skutečnost transparentně označovat.

Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků.

Upřímně řečeno nejde o žádné překvapení. Všechny strany tento záměr více či méně zřetelně avizovaly již v předvolební kampani. Je sice zařazen v ekonomické části prohlášení, protože jde o jednu z cest, jak chce nová vláda šetřit erární peníze, ale má přesah i do jiných oblastí. Ten je dokonce mnohem významnější než případné úspory ve státním rozpočtu. Podle odhadu totiž směřují ze všech veřejných rozpočtů do neziskového sektoru řádově desítky miliard korun ročně, přičemž pouze část jich končí v politických neziskovkách. O jak velkou sumu se jedná, lze jenom odhadovat. Před volbami sice od jedné ze stran rodící se koalice zaznělo, že je to 15 miliard, ale to bude pravděpodobně poněkud nadnesené číslo. Jak už to ostatně v kampaních bývá. Takže při úplném „zaříznutí“ jejich financování z veřejných peněz by erár dle mého soudu neušetřil víc než jednotky miliard korun ročně. Pravda, není to málo. Ovšem ve chvíli, kdy se řeší schodky přesahující 250 miliard, nejde rozhodně o nic, co by mohlo rozpočet spasit.

Mnohem větší význam tak bude mít toto opatření z pohledu společenského. A tady jsou očekávané přínosy nevyčíslitelné. Srovnají se tím totiž podmínky a odstraní se tak situace, kdy někteří aktivisté „kopající“ za vybraný politický program či ideologii peníze z rozpočtu dostávají a jiní odtud neviděli ani korunu a musí se tak spoléhat pouze na prostředky od soukromých dárců. Ne náhodou jsou přitom z eráru prokrmováni především aktivisté stojící takříkajíc na „správné straně barikády“, kteří za tyto peníze běhají po školách, kde oblbují děti klimatickou apokalypsou nebo genderovou ideologií. Alespoň jsem tedy nezaznamenala, že by na svoji činnost dostávaly peníze od státu neziskovky zabývající se například ochranou svobody slova, hájením tradiční rodiny nebo volající po klimatickém realismu. A osobně si myslím, že by o to asi ani moc nestály.

Dá se tedy předpokládat, že to ty politické neziskovky, kterých se odpojení od erární penězovodů dotkne, jen tak nenechají. Můžeme se tedy těšit na výkřiky o „ohrožení svobody a demokracie“, ve kterých jim budou přizvukovat i jim spříznění politici. Terčem kritiky bude nepochybně i povinnost zveřejňovat, kolik peněz a od koho dostává daná neziskovka ze zahraničí, což bude také vydáváno za „útok na demokracii“. V tom případě však nemají demokracii ani v USA nebo ve Velké Británii, kde podobná pravidla platí také.

Nejspíš nebude ani tak zásadní problém zastavení financování politických neziskovek. To lze totiž udělat prakticky „ze dne na den“ tím, že vláda zruší dotační tituly mající nějaký politický podtext. K čemuž nepotřebuje ani souhlas poslanců. Komplikovanější bude však jasně specifikovat, na koho se bude vztahovat nová povinnost zveřejňovat dary ze zahraničí. Což mají být všechny neziskovky, které vyvíjejí „politickou činnost“. A právě o definici tohoto pojmu se nejspíš povedou diskuze nejintenzivnější.

Bude samozřejmě třeba také nalézt mechanismy, které zabrání zneužívání erárních prostředků čerpaných na nepolitickou činnost na financování aktivit politických. Drtivá většina politických neziskovek totiž vyvíjí i činnost nepolitickou. Takže například vedle žádoucího úsilí o ochranu přírody prosazují klimatickou ideologii. Nebo neziskovka orientovaná na podporu sexuálních menšin provozující třeba nepochybně užitečnou „linku důvěry“ financuje vedle toho také kampaň za uzákonění „manželství s kýmkoliv“ známého spíše pod poněkud zavádějícím označením „manželství pro všechny“. Zavádějícím proto, že uzavírat manželství můžou všichni už od nepaměti za předpokladu, že jsou nesezdaní, zletilí a svéprávní.

Nebude zkrátka vůbec jednoduché nastavit příslušná regulační pravidla tak, aby nekomplikovala život těm neziskovkám, které se zabývají něčím prospěšným, jako je třeba péče o seniory, o volný čas dětí, nebo o čisté řeky a přírodu, od těch, které chtějí prosazovat nějaký politický program nebo ideologii jiným způsobem, než že pro jeho realizaci získají mandát od voličů. Zatím zkrátka stojíme na úplném začátku a nemáme nic víc než několik vět v návrhu programového prohlášení nové vlády.

Byť to také není úplně málo…

Psáno pro Deník TO. Doplněno