Motorista sobě Petr Macinka definitivně uzavřel svému souputníku Filipu Turkovi cestu do vlády. Učinil tak způsobem sobě vlastním: bez servítků, bez respektu a hrubě neomaleně. „Může získat klid, když já budu mít Turka na MŽP. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace,“ měl například Macinka vzkázat prezidentovi Petru Pavlovi přes jeho poradce Petra Koláře. Po takovém vzkazu už Pavel nemůže Turka jmenovat, ani kdyby si to nakrásně rozmyslel. Rozmýšlí si žalobu na Macinku pro vydírání.

Macinka a předseda vlády Andrej Babiš tvrdí, že o vydírání nejde. Podle premiéra byla Macinkova slova nešťastná. „A které je to slovo, Mlho?“ zeptal by se prof. Hrbolek. Možná ta kohabitace. V běžném životě kohabitace znamená společné bydlení dvou partnerů, kteří nejsou manželé. Často se mu lidově říká žití na psí knížku. V politologii se tento termín používá pro situaci, kdy prezident a premiér pocházejí z opačných (soupeřících) politických táborů. Prezident musí jmenovat premiéra z vítězné opoziční strany. Oba pak musí koexistovat a dělit se o moc, což často vede k politickým kompromisům nebo napětí. Tím ale Macinka míří na svého šéfa, premiéra Babiše. S ním musí prezident republiky kohabitovat a oba se o to snaží. Prezident nemusí kohabitovat s podřízeným ministrem, byť tuplovaným.

Že rozhodně nejde o vydírání, potvrdil Macinka neprodleně: „Zítra odjíždím do Bruselu, kde mám vážné schůzky, a buď je budu dělat v situaci, kdy by prezident vyjádřil vůli svůj ústavní nesoulad napravit, nebo ne. Vypadá to, že ne. Nemám jinou možnost, než že zítra při jednání s generálním tajemníkem NATO budu vyjadřovat svůj postoj takový, v duchu uvedeného, že pan prezident se nepohybuje v ústavním rámci, tak si myslím, že by na nadcházejícím summitu Severoatlantické aliance v červenci neměl být šéfem české delegace prezident, ale předseda vlády,“ prohlásil Macinka.

Nechme na právnících, zda Macinka vydíral či nevydíral. Advokátní komora už si brousí halapartny, výrobci kopí a brousků dosáhnou mimořádných zisků a akcie jim stoupají. Lidé obyčejní, kteří se dovedou vžít do situace prezidenta, by asi na podobný vzkaz od svého kohabytného, byť třeba zaslaný prostřednictvím kamaráda, reagovali přinejmenším naštvaně. Tohle si dovolí vzkázat politický elév, předseda strany, která by nyní nesplnila kvórum (rozumějme: nemá důvěru voličů) pro vstup do Poslanecké sněmovny, bývalému náčelníkovi Generálního štábu Armády ČR a předsedovi vojenského výboru NATO, prezidentovi republiky zvolenému 58,32 % hlasů?

Do titulku tohoto článku už jsem jednu filmovou repliku parafrázoval. Pochází z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje a pronáší ji František Koudelka (Luděk Sobota), nesmělý automechanik, převlečený za bojovníka juda, se sebevědomím vyfutrovaným jakýmsi kondiciogramem, aby záhy po svém bojovném výstupu zjistil, že už je dvě minuty v krizi. Načež obdrží řádnou nakládačku.

To je ten veselejší pohled na věc. Znepokojivější je jiná představa: Když Macinka tímto způsobem jedná s prezidentem republiky, kterému se žalobami teprve vyhrožuje, jak asi jedná s premiérem Babišem, který už žalován je? Kolik „nešťastných slov“ přitom padne, jak bude probíhat dál ta kohabitace a pálení mostů? Nebo si jen řekneme, že orel mouchy nelapá?