Nic jiného z masových sdělovacích prostředků v podstatě neslyšíme. Zejména co se týká migrační krize, situace v Sýrii a volby amerického prezidenta. Kdyby to však byly je­nom řeči. Zejména ze strany České televize jde o čirou politickou propagandu svou úrovní srovnatelnou s tou komunistickou.

Až na naprosté výjimky jsou k televizním diskusím v přímém přenosu zváni pouze „od­borníci“ s těmi správnými názory. V případě, že se některý z účastníků „utrhne z českotelevizního řetězu“ a mluví jinak, než si politicky angažovaný moderátor předsta­vuje, je rychle přerušen a doslova umlčen. S veřejnoprávností už Česká televize nemá nic společného.

V úvodní části nedělních Otázek VM diskutoval ministr obrany Martin Stropnický s předsedou českých komunistů Vojtěchem Filipem. Nikdy bych nevěřil, že 27 let po zrušení vedoucí úlohy komunistické strany při řízení naší společnosti budu souhlasit s většinou ar­gumentů pana Filipa.

Martin Stropnický například konstatoval, že s Ruskem nelze v boji proti islamistům v Sýrii spolupracovat, neboť proti Evropské unii vede dezinformační kampaň a navíc že má v této zemi vojenskou základnu, a tudíž vlastně chrání své vlastní zájmy.

Buď je hloupý, nebo navedený, že zapomněl, kolik vojenských konfliktů vyvolaly USA při „ochraně svých zájmů“ a kolik stovek vojenských základen mají rozmístěných po celém světě. Stejně tak nedokázal uvést jediný příklad reálných přínosů hospodářských sankcí uvalených na státy, s jejichž politikou Američané nesouhlasili. Na politických postojích jejich vedení to nic nezměnilo, sankcemi však byli významně ekonomicky postiženi prostí občané.

Klasickým příkladem jejich naprosté nesmyslnosti jsou desítky let trvající hospodář­ské sankce USA proti Kubě, které nevedly ke změně politického zřízení, ale pouze ke zvý­šení chudoby prostých Kubánců a nárůstu represí proti lidem, kteří se rozhodli proti Castrovu režimu aktivně protestovat.

V části diskuse věnované problematice imigrace český ministr obrany uvedl, že Tu­recko snad do Evropy tu uprchlickou vlnu nepustí a že EU již usilovně pracuje na přípravě organizace společné vojenské obrany. Co však již neuvedl, že vzhledem k příslovečné rych­losti vedení Evropské unie při řešení krizových situací by tato společná instituce možná mohla začít fungovat tak za deset let. Ale to už by Evropu pevně ovládali muslimové.

Místo věrohodných informací o provádění jakýchkoli smysluplných a hlavně rychlých aktivit ve smyslu ochrany hranic EU před invazí nepřátelských muslimských hord slyšíme jenom řeči. Přitom návrhů na možné řešení už politici musejí mít k dispozici stovky, a to již dlouho. Já sám jsem na téma obrany Evropy a jejích kulturních hodnot napsal řadu článků. Jeden z nich je z 11.8.2014.

Vypadá to s námi bledě. Představitelé Evropské unie nás klidně nechají Turecku a muslimům obecně na pospas. Místo toho, aby se v České televizi mohli objevit konečně také lidé s názory, že se co nejrychleji musíme připravit na obranu našeho území se zbraní v ruce, slyšíme jenom řeči, řeči, řeči...