„Je trochu naivní domnívat se, že se nám uprchlická vlna vyhne,“ prohlásil prezident republiky Miloš Zeman. Na jeho slova by se dalo reagovat tím, že se nám nevyhnula a že nás zaplavila. Soudě alespoň podle sílících obav obyvatel a výroků některých politiků.

Přitom realita je méně dramatická a Česká republika není zavalena migranty, kteří by se v řádu stovek nebo dokonce tisíců hodlali usadit na jejím území. Naopak pokud přes něj putují, snaží se nejrychleji dostat za hranice a míří například do Německa nebo do Skandinávie. V Česku se většinou zdrží pouze v případě, že jsou zadrženi policií a umístěni do uprchlického tábora.

Zároveň to neznamená, že by se problém s uprchlíky měl podceňovat. V tomto případě však platí, že neexistují jednoduchá řešení, byť je někteří politici vyděšené veřejnosti rádi nabízejí. Vzbuzují tím podezření, že na lidském strachu hodlají sbírat politické body.

K silným výrokům mířícím proti uprchlíkům opakovaně sahá například Miloš Zeman. Byť by měl negativní emoce ve společnosti spíše mírnit, daří se mu pravý opak. S neotřelými recepty, jak zabránit migraci do zemí Evropské unie, přichází opakovaně předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Jeho nejnovější představa o neprodyšné pevnosti uvnitř schengenského prostoru vypadá přitažlivě, vymyká se však realitě. I kdyby se podařilo hranice uhlídat, nebyl by tím problém s uprchlíky dlouhodobě vyřešen. Tlak na její prolomení by postupně narůstal a bylo by pouze otázkou času, kdy by k němu došlo.

V neposlední řadě se země Evropské unie musí vyrovnat s tím, že do tohoto prostoru už zamířily stovky tisíc lidí. Část z nich se útěkem snaží zachránit holý život. Někteří chtějí na starý kontinent proniknout, aby se měli lépe.

Důsledně oddělit obě části od sebe a tu druhou vracet zpět, je úkol sice těžko splnitelný, přesto se musí na jeho provedení pracovat. Pokud možno bez silných řečí, které na jeho uskutečnění stejně nemají kladný vliv.

Právě v kritických situacích se prověřuje schopnost politiků vyrovnat se s obtížnými úkoly, jít proti většinovému veřejnému mínění a nebát se poklesu popularity. Třeba tím, že podpoří svojí návštěvou uprchlické centrum, klidní vášně a čelí nadávkám a nařčení z vlastizrady. Tak jako německá kancléřka. Případně podpoří výzvu vědců, aby se nejitřily emoce a používal rozum, jak učinili někteří čeští ministři. Jiní se naopak snaží vést na vlně populismu a zavděčit se masám, které jsou v celku silné, byť se skládají většinou z ustrašených jedinců.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus