Jeden z velmi aktivních českých politiků prohlásil, že bychom měli být k migrantům vlídní, neboť ji my jsme přišli do této země bůhví odkud. Nejenže víme odkud jsme sem přišli, ale víme také, že země oplývala, podle praotce Čecha spíše „mlékem a strdím“, než aby tu byl někdo, komu bychom svým příchodem vadili. Což rozhodně není případ dnešního světa.

Na migraci je založeno fungování lidského pokolení. Z původních dnes archeologicky dokládaných nálezů původního osídlení do celého světa. Přecházeli migranti, kteří svojí vyspělostí nahradili původní obyvatele, nebo ti, kteří chtěli jiné říše zničit. Nebo, v moderní době národ, který přichází do země, ve které po staletí málo úspěšně pracovali arabští obyvatelé Palestiny na polích, která jim nepatřila. A pak těžko chápali, že mají odejít, protože přišli noví vlastníci mající jinou a podstatně úspěšnější představu o životě. To je případ Izraele.

Dnešní migranti ve své podstatné části nehodlají naše „říše“ zničit. Právě naopak – chtějí aby dále prosperovala, ale chtějí jen, aby jim byla poskytnuta část výsledků z práce jiných, nebo, jak se dnes moderně říká, dostali štědré sociální dávky. Neříkám to nikterak ve zlém. Postarat se o sebe, ale i o svoji rodinu s dětmi je pochopitelné, jen způsob, kterým je tak činěno, je z mnoha důvodů nepřijatelný. Především vzbuzuje odpor těch, kteří svojí prací prostředky pro onen sociální ráj vytvářejí, odpor, který nabývá již obtížně přijatelných představ.

Volaní po zásazích armády, neprostupných plotech a právu střílet na ty, kteří se je pokouší překonat, je jistě do jisté míry pochopitelným voláním po řešení aktuálního a viditelného problému. Sotva však může přispět k řešení nejen Evropské, ale celosvětové krize. Za těmito neprostupnými ploty se totiž může vytvořit společenství s takovým sociálním, lidskoprávním, ale bezpochyby i sociálně patologickým obsahem, kterémuž bychom těžko mohli dlouho odolávat. Ale můžeme to zkusit.

Hovořím-li o lidskoprávních důsledcích, nemám na mysli ono zabetonované pojetí lidských práv, které dnes denně brání rozumnému řešení problémů, ale základní přístup k utrpení jiných, které je základem lidskosti.

Bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda v jednom televizním vystoupení řekl, že nevidí rozdíl mezi ukrajinskou a islámskou migrací, neboť obě jsou pro Evropu stejně nebezpečné. To si rozhodně nemyslím. Myslím, že bychom měli, ve vlastním zájmu rozlišovat mezi islámskými migranty vytvářejícími v zemích západní Evropy paralelní náboženské a správní struktury s vlastními zákony a předepsaným způsobem života, těm, kterým je dané právo šaría bližší než nekonečné demokratické dohadování, a těmi, kteří, byť jsou muslimové, zde hledají jen ten sociální prospěch. A mezi Ukrajinci hledajícími a nalézajícími zde práci a osvojujícími si náš způsob života a ozbrojenými členy mafii a bývalými vojáky, jejichž příchod k nám předpokládá C. Svoboda po skončené válce.

Jiný bývalý ministr zahraničí Luboš Zaorálek vzpomíná, jak se ho kdysi jeden z egyptských představitelů dotázal, zda si uvědomujeme, kolik možných migrantů je drženo v okolních zemích a hrozících Evropě. Jde o ty, kteří k rozvoji tamějších zemí nikterak nepřispívají, a naopak, stávají se zde přítěží. Nechci v této souvislosti připomínat chování vídeňských měšťanů, kteří r. 1683 před blížícími se tureckými armádami vyhnali za hradby Vídně tisíce bezmocných a neužitečných lidí, neboť péče o ně by, při nadcházejícím obléhání a obraně města byla příliš velkou zátěží. Jistě „racionální“ opatření. Nemyslím, že by dnes někdo někde choval takový úmysl, ale jistě nemůžeme vyloučit, že v některých palácích a residencích by to někomu mohlo připadnout jako dobý nápad. Myslím, že se ještě máme na co těšit.

Psáno pro Lidovky.cz