Zlovolný pragocentrismus. Málokdo tuší, že v Brně vychází nejlepší konzervativní časopis v republice (Kontexty). Každý zato ví, že hvězdy nad moravskou metropolí září jako sedmikrásky a plno tam neméně krásných, ale i věrných děv, jež tak opěvoval mandolinový bard Ivan Mládek, srovnávaje je nepřímo s pražskými fiflenami („Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď”). A také politických básníků, jak vidět ze vzdorné gramatiky názvu „hnutí” Žít Brno (21 členů), jež nabádá měšťany, aby si užívali svého města i zástupce primátora v osobě Matěje Hollana. Ten v otevřeném dopise předsedovi italské vlády (kopie českému premiérovi) pléduje za výpomoc s nelegálními migranty, pár desítek multikulturní Brno přece nezabije. Italové totiž po dlouhém handrkování s Maltou nechali loď s přistěhovalci přistát na Sicílii a prosí Evropany, aby si je rozdělili. Giuseppe Conte předsedá vládě, jež slíbila těžce zkoušeným voličům, že nepřijme ani jediného přistěhovalce a více než půl milionů jich nádavkem vyhostí.

Ono se to snadno řekne, když je téměř nikdo nechce a oni na oplátku odmítají pohostinství v chudších státech. Kdyby tak věděli, jak dobře „žít Brno”, kde „tisíc občanů hovoří plynně arabsky a nějakých pár desítek navíc nemůže způsobit žádný problém”. A přesto, vysvětluje Hollan Contemu, tu potíž je v osobě Andreje Babiše, „s nímž by měl mít trpělivost, protože je migrant první generace” a „ten v cizím prostředí zřejmě podléhá pocitu, že mu hrozí nějaké neurčité nebezpečí”. Je-li našim slovenským pobratimcům v Čechách a na Moravě tak ouzko, co si o pozvání Afričanům pomyslí Ital? Pochopí tajenku, že má neústupnému Babišovi vysvětlit, že půjdou o dům dál? Proč ale Hollan nazval českého premiéra a miliardáře migrantem první generace, je záhada. Jsou snad československé děti premiéra nepřizpůsobivými potomky generace druhé a vnučka dokonce třetí?

Dopis ale Conteho ihned uklidňuje: „Určitě tady najdou spoustu přátel ze svého kontinentu, kteří pracují v technologických centrech, vyučují a studují na univerzitách, pracují v restauracích, mají rodiny, kamarády, prostě vedou úplně normální život.” Jaká euforie někdy vytryskne z nezvládnutého idealismu! Kdyby tak pisatel věděl, že na Sicílii přistáli převážně černí analfabeti z Eritreje, jimiž Arabové pohrdají. Rasismus není privilegiem Evropanů, ve třetím světě přímo bují a Západ si jej s přistěhovalci dováží, o antisemitismu nemluvě. Zřejmě nechtěný paradox, do něhož se náměstek uvrtal, když si na pomoc proti Babišovi vzal do úst „šéfovi podřízeného brněnského primátora z Ano“, jenž se „cizinců nebojí”.

Vzápětí se ale na stránkách radnice objevil náměstkův ještě záhadnější vysvětlující text pod podivným titulkem „Chceme zpátky do Evropy”, který už dešifrovat neumím, autor snad trpí, jak je dnes v módě říkat, jistou fobií. „Bohužel jsme zaznamenali vzedmutí vlny iracionální nenávisti vůči uprchlíkům i nekonfliktním vyznavačům islámského náboženství. To mne definitivně přesvědčilo, že Rok smíření byl začátkem a že byl, obrazně řečeno, příliš krátký. Že nejen Brňany, ale celý český národ čekají ještě léta smiřování, odpouštění a nalézání vnitřní svobody a důstojnosti, která by se měla projevit respektem ke svobodě a důstojnosti druhých.“

Tuší snad někdo z laskavých čtenářů, s kým se má smiřovat „celý český národ”, za jakou kolektivní vinu má být po léta trestán (tradice považuje vinu za záležitost výlučně osobní), komu má odpouštět a jakou „vnitřní” svobodu, důstojnost a respekt má nalézat a dopřát ostatním? V každém společenství se vyskytují dobří a zlí. Proč to kazatelské moralizování politiků? Není divu, že slabší povahy jako já zuří a mnozí je špatně snášejí. Vůbec totiž do politiky nepatří. Smyslem vlády není usměrňovat občany ani pokus o jejich převýchovu. Ctnostem se učí děti doma a ve škole. V záležitostech zásadních a existencionálních má slušná vláda poslouchat většinu. Taková je logika demokracie.

Nenávist je jistě zlo, byť by bylo stokrát racionální, a týká se i uprchlíků, nejen hostitelů. Jaké štěstí, že brněnský politik rozezná nekonfliktní vyznavače islámu od těch konfliktních, lépe řečeno vražedných. V den, kdy psal svůj dopis, pobodal mladík íránského původu v autobuse v Lübecku devět náhodných pasažerů, dva smrtelně. Dnes na Západě běžná věc. Máme si prý zvyknout. A týden co týden oznamují německá města sexuální útoky přistěhovalců na ženy. Hollan varuje před umělou hysterií a přirovnává ji k „děšení z jezinek a ufonů”. Zrádná je básnická licence. Vyslyšme úpění muslimských jezinek (jen pár desítek) a čekají nás vražední ufoni. Ty milé české pohádky snad ani tak strašidelné nebyly.

Dnes probíhá střet mezi těmi, kteří nám vnucují mlhavý ideál jakéhosi nadřazeného univerzálního lidství bez hranic i bez kulturního rozlišování, utopickou vizi sjednocení, jako by civilizační rozdíly mezi lidmi nevedly ke sváru, ba i anarchii, a těmi, kteří vystupují v obraně domova, aby zůstal, jaký je, protože jej mají rádi a mají na něj i ústavní právo. Ti první ale pohrdají těmi druhými a šermují charitou vůči cizím na úkor vlastních. Na podzim přijde zúčtování a Brňáci rozhodnou, zda chtějí být městem multikulturních konfliktů.

A český migrant premiér? Projevil se státnicky. „Ani jednoho přistěhovalce, nahrává to pašerákům” (a povzbuzuje další běžence). „Je to cesta do pekel. Musíme vyslat jasný signál, že nelegální migrace skončila a že je Evropská unie připravena migranty vracet.”

Bohužel neskončila, humanitární převozníky sebevražedná Unie zastavit nehodlá.