... a co můžeme dělat

Islamismus, či jinak řečeno politický islám (přičemž islám samotný je zároveň politickým systémem) je bez větší nadsázky středověký, barbarský, myšlenkový a politický systém, jedna z vážných hrozeb naší západní kultuře.

A právě proto je nutné k němu přistupovat s nejvyšší racionalitou, nikoliv bezmyšlenkovitě, zkratkovitě a pouze na základě emocí. Stejně jako jakýkoliv totalitářský systém, i islám je nutné nejprve - abychom se vyhnuli chybám - posoudit na základě filozofie a etiky.

Namísto vyřvávání (zvláště v kontextu tak malého státu, jako je Česká republika) neproveditelných, neefektivních a kontraproduktivných frází o „zákazu islámu“, místo bulvárního ježdění na velbloudu po Staroměstském náměstí a střílení z atrapy kalašnikova se nejprve nad touto hrozbou zamysleme. Síla islámu vůči západní kultuře nespočívá v jeho skutečné síle a schopnosti, ale v naší vlastní slabosti - a tato naše slabost má svůj základ ve filozofii. Jestliže zde máme páté kolony v podobě různých neziskových organizací, tzv. lidskoprávních, jako byl např. vládní projekt HateFree Culture, není to zásluha islámu, jeho skvělých indoktrinačních a subverzivních schopností, ale chyba našich filozofických a etických základů, které mlčky přijímáme a které dlouhodobě podkopávají vše velkolepé, co naše kultura vytvořila. Islám sám o sobě je spíše nástroj využívaný těmi, kteří naši kulturu nenávidí, ale zároveň z ní vzešli - kolektivisty nejrůznějších barev a odstínů, multikulturalisty, ekologisty, odpůrci svobody a kapitalismu, nepřáteli rozumu.

Oni dobře vědí jednu věc: premisy, na nichž naše filozofie spočívá, vedou ke dvěma koncům. Buďto kvůli nim podlehneme islámu a naše území se stane součástí jakéhosi sjednoceného evropského chalífátu, nebo si, ovládnuti slepým strachem, zvolíme vládu pevné ruky, nejspíše nějakou novodobou formu národního fašismu, v naivní víře, že tak se před islámem a jeho hrozbou ochráníme. V tom případě naše západní kultura, tedy alespoň na tomto kontinentě, skončí. Tak nebo onak, to je jejich cílem. V obou případech skončíme, v souladu s přáními nepřátel svobody a rozumu, jako nevolníci.

Já však tvrdím, že existuje ještě jedna cesta, pochopit principy těch, kteří islamizaci Evropy vítají, pochopit jejich nenávist vůči západní kultuře a odpovědět jim stejnou mincí - tedy na úrovni filozofie a etiky. Pak budeme schopni naši skvělou kulturu zachovat a ubránit se oběma hrozbám - jak islámské hegemonii, tak autoritářství, které si nás vůči islámu chce vzít jako rukojmí.

Svůj pohled nabízím mimo jiné ve svém textu Imigrace jako zbraň proti západní kultuře (přečtěte si všech pět částí), který se od křiku autoritářů liší především důrazem na racionální premisy v souladu se svobodou jednotlivce, a tedy v souladu s principy západní kultury.

Jak lze řešit islámskou hegemonii? Cituji:

„Jak by měla vypadat politika našeho státu vůči islámu? Konkrétní opatření musí vzejít z bezpečnostích složek, z policie, armády a především z tajných služeb, jakmile k tomu dostanou od politiků zelenou. Vzkaz vůči institucím, které se mají starat o naši bezpečnost, může být jen následující: je vaší morální povinností chránit občany této země a její kulturu. Naší morální povinností coby voličů je zvolit takové politiky, kteří vám to dovolí.“

„Jestli by pak v praxi došlo na vyhoštění muslimských autorit, odstoupení od všech mezinárodních smluv o imigraci a uprchlictví, uzavření a hlídání hranic, postavení islámských organizací mimo zákon - to už je v principu jedno. Jisté je, že po dobu, co bude trvat islámem započatá válka vůči Západu, se naše kultura musí bránit - jinak bude zlikvidována. Obrana je však vysoce egoistickým činem. Proto v první řadě, abychom snad mohli někde v dálce spatřit naději na vítězství západní civilizace nad nejhorším barbarstvím, jaké nyní tato planeta nese, tedy musíme odmítnout všechny hlasatele altruismu, kteří nás nabádají, že obětování vlastních hodnot je tím nejvyšším mravním imperativem. V tu chvíli se beznadějně zhroutí i ideologie multikulturalismu - a imigrace přestane být pro naší kulturu synonymem nebezpečí.“

Je potřeba si uvědomit, že klíč k řešení problému islámské hegemonie neleží v Evropě, ale v zemích jako Írán, Saúdská Arábie a nově nejspíš i v Turecku. Tam je potřeba se zaměřit, a toho není schopna sama země, jako je Česká republika. Vyřešit tento problém bude muset především Amerika. A její spojenci, k nimž patříme i my. Kromě pasivní obrany vlastního území, vlastní politické integrity (např. v obraně proti imigračním kvótám) se můžeme snažit být na mezinárodním poli v této otázce hlasem rozumu. Namísto výkřiků, které nabízejí jiní...

Můžeme být bezpečnou a zároveň i svobodnou zemí.