Pravidelně se scházím se svými vládními kolegy a v diskusích vždy řešíme aktuální dění. Poslední setkání proběhlo minulou středu a jedním z témat, k nimž jsme se samozřejmě dostali, byly i otázky migrace.

A tak vím, že „moje“ úřednická vláda, oproštěna od nutnosti politického rozhodování, by po zkušenosti s krizovým řešením ptačí chřipky přijala následující desetibodový scénář, resp. položila by si deset otázek a poskytla by k nim odpovídající odpovědi:

1. Nepřežila se politická korektnost? Možná je na čase začít nazývat věci pravými jmény: Začalo stěhování národů a miliony lidí mění svá bydliště. Ač nejsme cílovou zemí, někteří uprchlíci u nás zůstanou, lhostejno, zda jim azyl udělíme nebo nikoliv. Nemusí se nám to líbit, ale je to tak. Nesouhlas s migrací má podobný dopad jako se durdit, že prší.

2. Lze najít jednotná evropská pravidla? Formální pravidla existují, ale západní státy je nedodržují. A srovnání sociálních dávek? Spíše jde o utopická přání. O naše sociální dávky migranti nestojí a jejich zvýšení na německou úroveň doufám odmítneme.

3. Kde jsou riziková místa? Každý ministr je umí najít a musí se připravit na jejich řešení. Chcete příklad? Už teď roste počet sporů s dětmi uprchlíků, je tedy na místě vyložit, jak určovat místní příslušnost pro soudní rozhodování. Podobně je třeba prověřit policii, vojsko, zdravotnictví a zejména hygienická nebezpečí.

4. Jaký je náš sociální systém? Legislativní rada vlády nechť přezkoumá azylová pravidla a sociální systém, popř. další normy, neboť se sice prchá před válkou, ale migruje za sociálními dávkami.

5. Dají se změny zvládnout rychle? Běžné změny zákonů trvají měsíce, ale právě pro podobné krize máme parlamentní proceduru zvanou stav legislativní nouze. Konečně by bylo možno využít ji pro něco jiného než pro změnu daňových či důchodových předpisů.

6. Jaká je optimistická varianta budoucího vývoje? Minimum migrantů, přibližně 2000 kvótovaných uprchlíků, tedy současnost, nevyžadující zvláštní bezpečnostní opatření.

7. Reálná varianta? Limitní počet migrantů, jež je naše země schopna finančně, organizačně i asimilačně zvládnout. Z minulosti víme, že se umíme postarat o 200 000 až 300 000 osob, zejména mají-li zájem naučit se jazyk a ochotu pracovat.

8. Kritická varianta, o níž lze snít, že nikdy nenastane, ale je třeba se na ni připravit? Milionové počty běženců vyžadující konkrétní opatření bezpečnostní, finanční i personální. Nepříjemná, nepopulární, ale nezbytná.

9. Není na čase informovat lid? Komunikace ven je stejně důležitá jako krizová opatření. Mohla by znít například takto: Občané, vnímáme váš strach a přiznáváme, že jej sdílíme s vámi. Uznáváme lidská práva migrantů a jejich základní potřeby chceme zabezpečit, ale vaše bezpečí a naše civilizace jsou pro nás důležitější. Stvrzujeme, že každý cizinec na našem území musí dodržovat české zákony, neboť i po vás jejich dodržování vyžadujeme. A policie nechť podpoří každého, kdo se bude chovat v souladu s právem, proti těm, kdo právo poruší.

10. Chceme opět trestat za svobodu slova? Lepší zdravý selský rozum a právo na názor, jakkoliv ustrašený nebo odsouzeníhodný, než dnešní kriminalizace. O nové vězně svědomí snad znovu nestojíme.

Věřím, že mí vládní kolegové už na podobném krizovém scénáři pracují. A vyzývám je, aby mě i vás o něm podrobně informovali.

Psáno pro Lidové noviny, v nichž tento text vyšel dne 8. 9. 2015 ve zkrácené podobě.

Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti