Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Průšvih je že ani nová Knihovna Václava Havla nebude jednoznačně bezbariérová. Nechci vidět ty následky až davy kulturně vyprahlých vozíčkářů se tam budou pokoušet vypůjčit si nějaké to absurdní drama, co vychází po celém světě.

Být na straně vozíčkářů je tutovka.

Přehánění zatím moc nehrozí, ale jako ke všemu je i k bezbariérovosti potřeba přistupovat s rozumem. Líbí se mi, že v autobusech (pražské MHD) se původní myšlenka hydraulických plošin vyvrbila v jednoduchý plech. Řidič v případě potřeby vstane od volantu, ten plech vytáhne z podlahy, opře o chodník a ejhle - rampa. Dlouho to netrvá a počítám, že kdyby zrovna jela nějaká miniřidička, cestující by pomohli, nemluvě o tom, že vozíčkář je buď samohybný, nebo má doprovod.

Už někdy v 90. letech jsem byl u projektování asi pětipatrového "činžáku". Původní myšlenka byla: celý bezbariérový. Ukázalo se to jako dost drahá sranda: širší čili atypické dveře, větší záchody a koupelny, klíčové bylo, když požárník zjistil, jak velké by musely být výtahy (vozíčkář, notabene s doprovodem, zabere o dost víc místa, než stojící člověk). Řešení? Barák dostal rampy do přízemí a "vozíčkářské jsou jen byty v přízemí. Nakonec - TOLIK invalidů zase není.

Nadchlo mě jedno řešení v Holandsku: tam byla rampa přes několik málo schodů řešena prostým plechem. Jelikož těch schodišť bylo v areálu víc, měl plech na jedné straně madlo a na druhé kolečka.

A postřeh z našich krajů: schod z obrubníku třena na přechod je u nás běžně řešen nájezdovým obrubníkem. Fajn, ALE: docela dost stařečků a stařenek se šourá o holi, takže jsou schopni udělat krátký schod s převýšením, ale nejsou schopni překročit ten nájezd. Takže je-li nájezd v celé šířce přechodu, projedou vozíčkáři, ale neprojdou "ostatní chromí". Obvykle je možné ten krok udělat těsně vedle, ale nějak mi to nepřipadá správné: je pomoženo jedněm na úkor druhých.

Mmch: šouraví a pajdaví dokážou mít docela problém v otočných dveřích.