Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ČR se zavázala přijmout euro v době, kdy neexistovala EU v dnešní podobě a kdy EU byla ještě vice méně servisní organizaci členských států a nehrála si na pseudodemokratické impérium, jak ke tomu dnes. Zavázala se k tomu v době, kdy neexistovala žádná Lisabonská smlouva, smlouva z Nice, neexistovala možnost zadlužení eurozóny, právo veta bylo de facto ve všech oblastech a platila přísná fiskální pravidle,... Jelikož v tom všem proběhly radikální změny, tak by ČR měla k otázce přijetí eura uspořádat nové referendum, kdy by se občané vyjádřili k této otázce s ohledem na proběhlé radikální změny...

Přesně. Ale v současnosti už ani není čas na referendum o přijetí Eura, ale spíš na referendum o vystoupení z toho totalitního bolševického cirkusu z Brusele!

SAMOZŘEJMĚ ŽE

korunu nedáme -

protože jsme vstupovali do zcela jiné EU,

než je ta současná, likvidující Evropu

Je zbytečné zavádět euro. Lépe je počkat, až se celá ta prohnilá konstrukce Bruselského sojuzu rozpadne.

Na Slovensku síce máme euro už niekedy od roku 2009, ale podľa mňa Česká republika by si mala ponechať svoju národnú menu. Nič tým nemôže stratiť, len získať.

Euro postupně přechází z "německého" systému na "jižanský" (francouzsko-italsko-řecký) systém. Německý systém (v éře západoněmecké marky) se vyznačoval nízkou mírou inflace, přičemž příjmy se zpravidla zvyšovaly rychlejším tempem než byla inflace - hlavně v důsledku rychlého růstu produktivity práce. Úspory se neznehodnocovaly - oplatilo se šetřit.

"Jižanský" systém fungoval opačně. Do ekonomiky se nalévaly peníze nekryté vzrůstající produktivitou práce jako tomu bylo v Německu. Platy nominálně rostly rychleji než v Německu, ovšem vše většinou "sežrala" inflace. Ve vztahu k marce národní měny oslabovaly. Po druhé světové válce byly německá marka, francouzský frank a italská lira přibližně na stejné úrovni. Ovšem v 80. letech měla jedna marka hodnotu 1000 lir. Stačí dávat pozor u italských filmů ze 70. a 80. let, drobné věci tam stojí tisíce lir a platy se počítají v milionech (lir).

Francouzský frank na tom nebyl na tom o moc líp. Jeho síla by sice "jenom" 5 až 6 krát menší než síla marky, ovšem v 60. letech ve Francii proběhla denominace franku v poměru 100 k 1: sto "starých" franků byl jeden "nový" frank. Zdůrazňuji, že to nebyla měnová reforma, jaká u nás proběhla v 50. letech. U franku se jenom škrtly na bankovkách 2 nuly a vyměnily se bankovky. Zatímco lira byla tedy k marce v poměru 1000 ku jedné, frank byl po zohlednění denominace cca 500 k jedné. Opět ve starých francouzských filmech ze 60. letech můžete slyšet mluvit o penízech v nových a starých francích.

To vše "dovedly" frank a lira stihnout za 45 let. Proč o tom píšu? Protože otěže v Evropské centrální bance již nedrží Němci, ale Francouzka Christine Lagardová. A ta dělá přesně to, co dělali v éře samostatných měn jižanské státy: pouští do oběhu nekryté peníze a odborně to nazývá "kvantitativní uvolňování" - aby tomu nikdo nerozuměl. Nejčastějším způsobem je vykupování s

... je vykupování státních dluhopisů nejvíce zadlužených zemí eurozóny. Výsledkem je pak současná nepěkná inflace. Všichni se vymlouvají na válku s Ruskem, ale to je jenom část pravdy. Ty tisíce miliard nekrytých eur, které Evropská centrální banka před válkou pustila do oběhu, se "shodou okolností" projevily právě během války. Stačí si vzpomenout na ceny před 5-6 lety a porovnat je s dnešními. U potravin mi to vychází v průměru na 60 %-ní zdražení.

Ovšem tím to neskončí. Na takhle vysokou inflaci (4 až 5 % ročně) si v eurozóně budeme muset zvyknout. Celkem dobrou hrází je však vlastní měna. Pokud se statní finance a ekonomika drží na uzdě, místo přelévání inflace v rámci eurozóny nastává zhodnocování měny. Přesně to se teď děje s českou korunou - pořád posiluje. Před pár lety se "ekonomové" divily, proč je ve Švýcarsku nízká inflace a proč švýcarský frank sílí. Odpověď je snadná: protože Švýcaři umí hospodařit a mají vlastní měnu. V roku 2001 byl kurs 1 CHF = 0,66 EUR, resp.1 EUR = 1,51 CHF. Dnes - o 25 let později je kurs CHF = 1,09 EUR, resp. 1 EUR = 0,917 CHF.

Možná si někdo řekne, že je to jedno, zda výplatu dostává v eurech nebo českých korunách. Není to jedno. Protože pokud česká koruna posiluje, tak sa lidem platy zvyšují dvojím způsobem - růstem nominálních mezd, a také tím, že nejdřív v zahraničí, později i doma si za stejné peníze můžete dovolit koupit o něco víc nebo alespoň stejně. Běžně si totiž každý rok můžete koupit v průměru za stejné peníze méně a méně - říká se tomu inflace.

Němečtí občané by se velice rádi vrátili ke své marce, na kterou byli tak hrdi. Pokud se euro rozpadne, nebude to nic pěkného. Ovšem pokud bude Česko mít svou vlastní měnu, tak to pro něj nebude žádný velký problém. Na rozdíl od Itálie, Francie a pod. Proto si v Česku držte si vlastní měnu, pokud to jenom jde.

Euro skutečně není jen otázkou cenovek, pohodlí při cestování nebo kurzu pro exportéry. V tomto smyslu je rozhodnutí neotevírat přijetí eura politicky pochopitelné. Problém je však hlubší než běžné heslo, že „korunu nedáme“. Vlastní měna není pouze symbol suverenity, ale především institucionální pojistka vůči státnímu dluhu.

Stát, který má dluh ve vlastní měně, není v úplně stejné situaci jako stát zadlužený v měně, kterou sám neřídí. To samozřejmě neznamená, že může beztrestně rozhazovat. Inflace, oslabení měny nebo znehodnocení úspor jsou velmi bolestivé nástroje. Ale pořád jde o nástroje, které v krajní situaci oddělují fiskální problém od přímé platební neschopnosti.

Přijetím eura by Česká republika tuto mezivrstvu ztratila. Český dluh by se postupně stal dluhem v měně, o jejíž politice by nerozhodovala ČNB podle české situace, ale ECB podle potřeb celé eurozóny. V klidných dobách se to může zdát jako technický detail. V dluhové krizi to ale může být rozhodující rozdíl.

Navíc eurozóna není plnohodnotný federální stát. Má společnou měnu, ale dluhy zůstávají převážně národní. V krizi se však problémy velkých členů nedají od ostatních zcela oddělit, protože by ohrozily stabilitu celé měnové unie. Proto je příliš jednoduché tvrdit, že euro znamená jen pohodlnější placení a nižší transakční náklady.

Rozumný argument pro korunu tedy nestojí na strachu ze zdražení ani na sentimentu. Stojí na otázce, zda je vhodné vstupovat do společného dluhového prostoru v době rostoucích evropských dluhů, a současně se vzdát posledního domácího měnového nástroje. Koruna nezaručuje dobré vlády ani rozpočtovou odpovědnost. Ale ponechává státu možnost, kterou po přijetí eura už v krizi nebude možné rychle obnovit.

https://miloslavgrundmann.substack.com/p/euro-a-st...

"Maďarský Forint a Polský Zlotý se spolu s naší měnou označují jako měny středoevropského regionu. Tyto měny mají tendenci se chovat podobně v krizových chvílích - například společně ztrácejí hodnotu v době krizových situací." Jen tolik k vyjímečnosti české koruny.

Česká koruna není nijak výjimečná, ještě existuje dánská a švédská koruna.

Jenom aby nám Ursula, za tu chybějící zprávu nedala Andrejovi nějaký "stranický trest".