Po měsíci nenávistné kampaně Babišovy vlády a Putin kolaborantských centrál typu IVK, KSČM a podobně se v Brně proti přátelskému setkání sousedů shromáždilo pouze několik desítek protestujících křiklounů z řad komunistického a národoveckého podhoubí, přijelo troubit zhruba třicet aut a motorek a několik performerů se převléklo do kopií mundůru z koncentračních táborů, z nichž ten obtloustlý, jenž vypadal jako dobrý voják Švejk a nikoli jako oběť státem organizovaného průmyslového vyvražďování židovského etnika, působil opravdu zvláštně, řeknu-li to diplomaticky.

Doufám, že tím absurdním činem neurazil potomky obětí z koncentračních táborů. Jednu chvíli se dokonce pokoušel zapálit vlajku EU, kterou na žerdi držel další zoufalec v dlouhém černém koženém kabátě, no, co mám k tomu dodat… Absurditu celého happeningu nakonec korunoval osamělý dinosaur Sládek, křičící do megafonu na obklopující ho všeobecné prázdno.

„Tout ça… pour ça !“ jak říkají Francouzi obrovskému úsilí, jehož výsledkem je nic, neboli česky: „A to všechno…. kvůli tomuhle!“

Na druhé straně extrémního politického spektra, pominu-li všude pobíhajícího aktivistického provokatéra Pšenáka alias Pražského Péráka ve stylu: „Pane poslanče, jezdil jste v německém Bavoráku, točil jste v Německu porno filmy, co Vám na těch Němcích vadí? —— Hrozně smrdíš,“ zase parta nějakých uvědomělých mládežníků nabarvila na červeno ruce sochy našeho druhého prezidenta Beneše před právnickou fakultou v Brně a připevnila mu kolem krku karton s nápisem „Český nácek, škůdce Moravy“.

Dobrá, i já jsem toho názoru, že by se nemělo zapomínat na skutečnost, že Beneš byl druhým nejvyšším členem národně socialistické strany, jejíž zakladatel, předseda a strůjce ideologického propojení nacionalismu s nemarxistickým socialismem Václav Klofáč byl vyhlášený antisemita a dle tehdejšího německého tisku jeden z nejexponovanějších zástupců šovinistického nacionalismu. Navíc, což je opravdu pikantní, napsal do deníku České slovo 5. března 1939, tedy zhruba týden a něco před příjezdem Adolfa Hitlera na sídlo českých králů a prezidentů, v článku „Národní socialismus tam a zde“ následující věty:

„Hitler ve své obdivuhodné organizační schopnosti a při své intuici německý národ nejen z poválečné deprese povznesl a obrodil, ale i dokončuje sjednocení. úsilí Bismarckovo… Musíme ve střední Evropě dát příklad vzorného soužití Slovanů a Němců, což je tím snadnější, protože Němci i my stojíme svou kulturní vyspělostí výš, než lid jiný… Ať říkáme, co chceme, jsme-li poněkud informovaní, národní socialismus v Německu nás v praxi předčil. Má moc a neslouží utiskovatelům…“

Josef Krečmer, Václav Klofáč a jeho národní socialismus, str. 124, nakladatelství Adonai, rok 2000

Beneš však antisemitou nebyl, a i když se proti Klofáčovi v této věci nikdy veřejně nepostavil, sám se tak nevyjadřoval. Poté, co emigroval do Británie, si navíc nebezpečné hraní s démonem nacionalismu odpracoval, jak se dnes moderně říká, no a jeho poválečné škody, které podle mne svými dekrety a politickými postoji způsobil, spadají do jiné historické kapitoly. O stát se zasloužil a dělat z něj „nácka“ patří do kategorie zbytečných provokací, řekl bych.

Mezi uřvanými českými šovinisty na straně jedné a nekonstruktivně provokujícími kulturně-politickými performery na straně druhé naštěstí existuje velká množina soudných lidí se zdravým rozumem, kteří se nesnaží vyvolávat nenávist a celého sousedského setkání se buď osobně účastní, nebo ho podporují, mezi které se počítám i já. Je neděle dopoledne a vše zatím proběhlo víceméně v klidu. Účastníci důstojně uctili oběti zbytečné války a oběti z období, které po válce následovalo, vyjádřili svou touhu po smíru a přátelské vztahy se sousedy v Evropské unii, poseděli, pojedli klobásy a pivo popili, zatančili si při dechovce a zazpívali – prostě normální pohodová akce. Vyhrál zdravý rozum a smír nad nenávistí a pevně věřím, že to tak v naší Unii bude pokračovat i nadále.

marakweb